Parametry
Více o knize
„Krchovský, jenž byl mimochodem právě za tento výbor ze svých básní oceněn cenou časopisu Revolver Revue, je hotovou básnickou osobností s naprosto vyhraněným a originálním viděním světa, které dokáže neméně originální formou zprostředkovat i čtenářům. Jeho básním se lze smát, lze jimi být však i okouzlen pro jejich brutální krásu a krutě cynickou citlivost. A právě tam, kde se střetává děsivé s nádherným, kde padá šklebivá maka zábavy a objevuje se duše a cit, je Krchovský nejlepší. Čehož důkazem je i báseň ze sbírky Zamilovaný dement (s.78): „JSEM HRSTKA PRACHU ZE SVÝCH KOSTÍ / jsem chladný popel bez urny/ a průvan, přízrak nestvůrný/ mne rozfoukává po místnosti/ - a kde jsi ty? Tvá ruka, kde je?!/ jen tichý vzdech se ozval tmou/ jsem popel, jenž už nezahřeje/ tvou ruku větrem rozvátou“.“ Andrej Halada
Nákup knihy
Noci, po nichž nepřichází ráno : výbor z básnických sbírek z let 1978-1991, J. H. Krchovský
- Jazyk
- Rok vydání
- 1997
- product-detail.submit-box.info.binding
- (měkká)
Doručení
Platební metody
Tady nám chybí tvá recenze.
- Jazyk
- česky
- Autoři
- J. H. Krchovský
- Vydavatel
- Host
- Rok vydání
- 1997
- Vazba
- měkká
- ISBN10
- 8086055175
- ISBN13
- 9788086055176
- Série
- Štítky
- Beletrie, Poezie, Společenské romány
- Hodnocení
- 4,55 z 5
- Anotace
- „Krchovský, jenž byl mimochodem právě za tento výbor ze svých básní oceněn cenou časopisu Revolver Revue, je hotovou básnickou osobností s naprosto vyhraněným a originálním viděním světa, které dokáže neméně originální formou zprostředkovat i čtenářům. Jeho básním se lze smát, lze jimi být však i okouzlen pro jejich brutální krásu a krutě cynickou citlivost. A právě tam, kde se střetává děsivé s nádherným, kde padá šklebivá maka zábavy a objevuje se duše a cit, je Krchovský nejlepší. Čehož důkazem je i báseň ze sbírky Zamilovaný dement (s.78): „JSEM HRSTKA PRACHU ZE SVÝCH KOSTÍ / jsem chladný popel bez urny/ a průvan, přízrak nestvůrný/ mne rozfoukává po místnosti/ - a kde jsi ty? Tvá ruka, kde je?!/ jen tichý vzdech se ozval tmou/ jsem popel, jenž už nezahřeje/ tvou ruku větrem rozvátou“.“ Andrej Halada