Tohle je neuvěřitelně syrově napsaná kniha. Autor až děsivě věrně popisuje vraždění a brutalitu druhé světové války na východě – místy to působí tak realisticky, že člověka napadne, odkud to může znát s takovou přesností. Rozhodně to není čtení pro citlivé povahy. Zároveň ale patří mezi knihy, ke kterým jsme se nevrátili jen jednou, ale opakovaně. A i teď, když píšu tohle hodnocení, mám chuť se jít podívat do knihovny, kde leží… asi v ní za chvíli budu znovu listovat.
Vyprodáno
Více o knize
Může být tisíc stran téměř jednolitého textu plného historických fakt strhujícím čtením? Ano – francouzsky psaný román od Jonathana Littella je důkazem. Vyprávění nacisty a důstojníka SS Maximiliena Aueho, syna Němce a Francouzky, nás provede různými dějišti druhé světové války. Text je koncipován jako Aueho fiktivní memoáry sepsané dlouho po válce; Aue se neobhajuje, ale snaží se vysvětlit, jak funguje jedno malé kolečko v příšerné smrtící mašinérii. Jako administrativní síla se podílí na likvidaci židovského obyvatelstva na Ukrajině a Kavkaze, zažívá holocaust od amatérských začátků po „průmyslové“ období plynových komor. Vzpomínky nás zavedou do válečného Berlína a do hřbitovního inferna obklíčeného Stalingradu. Text, psaný suchopárným stylem, vyzařuje dojem neutuchajícího hnusu; román se valí jako temná řeka, pod jejíž hladinou víří páchnoucí freudovské bahno. Aue se prezentuje jako útlocitný intelektuál, jehož osobní příběh se prolíná s historickými událostmi. Působí jako psychopat, který koná zlo téměř se slzami v očích, s vědomím historické nevyhnutelnosti. Littell za tento monumentální exkurz do duše mezi válečnými zločinci získal Velkou cenu Francouzské akademie a Goncourtovu cenu.
Skladem máme celkem knihy Laskavé bohyně (2008).