Král mečů

Více o knize

Třetí a závěrečné pokračování dobrodružství knížete Coruma. Byly to časy oceánů světla a časy divokých bestií z bronzu, létajících prostorem měst, která se vznášela přímo pod klenbou nebe. Stáda divokého dobytka, mohutnějšího než hrady, plnila bučením rozlehlé pastviny; mladá a halasivá stvoření navštěvovala ponuře se valící vody řek. Byl to doba bohů, jejichž neustálou přítomnost bylo možno vysledovat ve všem, co ve všehomíru existovalo; doba obrů procházejících vodou, doba nerozumných trpaslíku a stvoření zbavených tvarů, které bylo možno přivolat neopatrnou nebo horečnatou myšlenkou a jež neodešla, aniž by způsobila utrpení nebo pokud jim nebyla složena krutá oběť. Byla to doba magie, zjevení a nestálé přírody, doba událostí zdánlivě nemožných paradoxů, které mohly přivést k šílenství; přání, jež se poslušně vyplňovala a přání, jež se stávala opakem; doba nočních můr, které se náhle stávaly skutečností. Byla to doba zajímavá a temná. Doba vlády Mečů. Byly to časy, kdy Vadhaghové a Nhadraghové, věční nepřátelé, vymírali. Čas, kdy se na světě objevil Člověk, otrok strachu. Nebyl si vědom toho, že většina utrpení a bolestí, které jej obklopovaly, nebyla výsledkem ničeho jiného než toho, že sám započal svou existenci. Byla to jedna z mnoha ironií osudu s člověkem svázaných s tím, kdo sám svou rasu nazýval „Mabdeni“.