Indočínou na kole
Autoři
Parametry
Kategorie
Více o knize
Jediným impulsem k této výpravě byla skutečnost, že jsem měl ve škole dva spolužáky z Vietnamu a oba dva to byli výborní a velmi chytří kluci. Tak jsem se rozhodl, že si jejich krajinu procestuji a poznám o trochu více než jen doposud z amerických válečných filmů. A také jsem si říkal, že když už budu tak daleko, nakouknu se i do dvou sousedních států – Kambodže a Laosu. Tato cyklovýprava se uskutečnila v prosinci 2003 a bez nadsázky mohu říci, že to byla na zážitky a příhody bezkonkurenčně nejbohatší expedice, kterou jsem kdy prožil. Každý den mě čekalo nové a nové překvapení, byť to bylo někdy v danou chvíli i překvapení nemilé. Celou cestu jsem koukal s otevřenou pusou na exotiku kolem sebe, stejně tak jako místní koukali na mě. Občas jsem si připadal jako ve snu, neboť něco tak fantastického jsem nečekal ani v nejbujnějších představách. Dodnes všem říkám, že jestli chce někdo prožít „opravdovou“ exotiku, ať jede do Jižního Vietnamu nebo Kambodže. Stejně tak do dnešního dne tvrdím, že nejchutnější kuchyně, kterou jsem kdy ochutnal, byla právě ta jihovietnamská…
Nákup knihy
Indočínou na kole, Antonín Červený
- Jazyk
- Rok vydání
- 2004
Doručení
Platební metody
2021 2022 2023
Navrhnout úpravu
- Titul
- Indočínou na kole
- Jazyk
- česky
- Autoři
- Antonín Červený
- Vydavatel
- Akácie
- Rok vydání
- 2004
- Vazba
- pevná
- ISBN10
- 8090324169
- ISBN13
- 9788090324169
- Kategorie
- Mapy a cestování
- Hodnocení
- 4,4 z 5
- Anotace
- Jediným impulsem k této výpravě byla skutečnost, že jsem měl ve škole dva spolužáky z Vietnamu a oba dva to byli výborní a velmi chytří kluci. Tak jsem se rozhodl, že si jejich krajinu procestuji a poznám o trochu více než jen doposud z amerických válečných filmů. A také jsem si říkal, že když už budu tak daleko, nakouknu se i do dvou sousedních států – Kambodže a Laosu. Tato cyklovýprava se uskutečnila v prosinci 2003 a bez nadsázky mohu říci, že to byla na zážitky a příhody bezkonkurenčně nejbohatší expedice, kterou jsem kdy prožil. Každý den mě čekalo nové a nové překvapení, byť to bylo někdy v danou chvíli i překvapení nemilé. Celou cestu jsem koukal s otevřenou pusou na exotiku kolem sebe, stejně tak jako místní koukali na mě. Občas jsem si připadal jako ve snu, neboť něco tak fantastického jsem nečekal ani v nejbujnějších představách. Dodnes všem říkám, že jestli chce někdo prožít „opravdovou“ exotiku, ať jede do Jižního Vietnamu nebo Kambodže. Stejně tak do dnešního dne tvrdím, že nejchutnější kuchyně, kterou jsem kdy ochutnal, byla právě ta jihovietnamská…