Kafka: Roky rozhodování

Třídílná biografie o životě a díle jednoho z největších, nejznámějších a nejčtenějších autorů světové literatury, pražského německy píšícího spisovatele Franze Kafky (1883–1924) je rozsahem i významem monumentální, výjimečná a zcela ojedinělá. Německý literární historik, který kromě literární vědy vystudoval rovněž filozofii a matematiku, pracoval na třídílném souboru celých osmnáct let. Všechna fakta, každou drobnou jednotlivost pečlivě ověřoval a dokládal, striktně se vyhýbal zaplňování bílých míst v Kafkově životě fikcí, spisovatelovu osobnost a dílo zpodobnil v celé složitosti a komplexnosti. O Kafkovi přitom vypráví nesmírně poutavě, střídá esejistické i vyprávěcí pasáže, zpřítomňuje dobové panorama, každý díl se čte jako román. Roky 1910 až 1915 zachycují intenzivní proměnu Franze Kafky z ovlivnitelného, nevázaného mladíka v odpovědného úředníka, znejistělého a přecitlivělého muže s komplikovaným vztahem k ženám a zároveň v mistra slova, spisovatele, jenž dokázal precizně zachytit své noční můry a prodchnout je zvláštně odtažitým „kafkovským“ humorem a ironií. Kafkův život, stále pevně spojený s rodnou Prahou, je ve zmíněném období vytyčen rozhodujícími milníky, které určily Kafkovo další profesní, osobní a umělecké směřování: Kafka se seznamuje, blíže poznává a studuje židovské náboženství, poprvé vystupuje na veřejnosti jako spisovatel, zažívá vypuknutí první světové války a také komplikovaný vztah s Felice Bauerovou, s níž se dvakrát zasnoubil, pokaždé však zasnoubení zrušil a v roce 1917 vztah definitivně ukončil. Je to trovněž doba „strašlivého dvojího života“ mezi kanceláří a psacím stolem, na němž Kafka po nocích psal některá svá zásadní díla: povídkový soubor Rozjímání (Betrachtung), který je jeho vůbec první vydanou knihou (1913), povídky Proměna (Die Verwandlung, 1912, publikována 1915), Ortel (Das Urteil, 1912, vydána 1913) a V kárném táboře (In der Strafkolonie, 1914, uveřejněna 1919), románový fragment Nezvěstný (Der Verschollene,1911–1914, vydaný posmrtně), jehož první kapitola vyšla pod názvem Topič (Der Heizer) ještě za Kafkova života v roce 1913, a také nedokončený román Proces (Der Process, 1914–1915, vydaný posmrtně). Reiner Stach využil při práci na druhém svazku své trilogie mimo jiné i pozůstalost Felice Bauerové, kterou objevil v USA, kde Kafkova bývalá snoubenka v roce 1960 zemřela.