Stanice v pravěku

Více o knize

Svět jako by tonul v chaosu plamenů a hluku. Země se zvedala a klesala v neuvěřitelně tvrdých a rychlých nárazech a vzduch, který Marc Littlecloud dýchal, jako by se proměnil v tekutý žár, který mu spaloval plíce. Světlo bylo tak intenzivní, že pronikalo i přes zavřená víčka a dlaně, přitisknuté na obličej. Sténal bolestí a připadalo mu, že cítí, jak mu uhelnatí vlasy a šaty se mu rozpadají na popel. Detonace výbuchu mu pořád ještě hučela v uších, ačkoliv už dávno dozněla… Littlecloud se s úpěním zkroutil na zemi, obličej si schoval do podpaží a čekal, až obloha přestane bouřit a chrlit žhavé kusy, které na něj dopadaly. Ztratil naprosto pojem o čase. Nepatrná část jeho vědomí, schopná ještě jasného uvažování, mu napovídala, že to mohlo trvat jen několik vteřin, a přesto se mu zdálo, že uběhla celá věčnost, než konečně doznělo zadunění exploze a přestaly padat kusy trosek. A další věčnost trvalo, než se odvážil zase otevřít oči a zvednout hlavu. Jeho okolí skýtalo hrůzostrašný pohled.