Sněženky a Machři po čtvrt století

Čtvrt století. Pro tu ženu, která prokřehlá podupávala nahoře, jako by neexistovalo. Byl to zčásti zázrak přírody, zčásti velká dřina ve fitnesech a spousta peněz za kosmetiku. Štíhlé tělo tanečnice, kučeravé vlasy snad ještě bohatší než před pětadvaceti lety, tvář řecké bohyně, teď trochu zrůžovělá mrazem a navíc velké tmavé oči které se u řeckých bohyní už nedochovaly... Marika. Zimní královna. Srdce z ledu. Studená a nedostupná, jako tenkrát, napadlo Vikyho. Také kvůli ní byl přece ten školní lyžařský zájezd první bé léta páně 1982 tak nezapomenutelný. Konečně se Viky vzpamatoval. "Je tohle možný? Jsi to ty, Mariko? Objekt mých chlapeckých snů a nočních polucí? Má první velká a jediná láska?" vykřikoval. "Viky... počkej, jak dál...?" zeptala se. Sehrál k smrti dotčeného. "Ne, moment - už vím: Viky Cabadaj!"... celý text