Pěchota útočí

Ačkoli si většina čtenářů spojuje Rommela s jeho africkou kampaní za druhé světové války, v níž si vydobyl auru neporazitelnosti, první kroky ke své pověsti génia učinil již ve válce první. V této knize z roku 1935 popisuje své největší bitvy, ukazuje způsob, kterým je vyhrál, svou strategii a použití obrněných sil. Graficky znázorňuje rychlý postup svých jednotek, který jej proslavil jako agresivního velitele skvěle využívajícího jak terén, tak slabosti nepřítele. Tyto lekce válečného umění znal nejen každý německý velitel, ale staly se studijním materiálem i pro Pattona a další spojenecké velitele, kteří Rommela porazili. Erwin Johannes Eugen Rommel (15. listopadu 1891 - 14. října 1944) se narodil v Heidenheimu an der Brenz, otec byl ředitelem gymnázia a matka dcerou významného politika. Po studiu na reálném gymnáziu se stal kadetem a v roce 1911 nastoupil na důstojnickou školu v Gdaňsku. Za 1. světové války bojoval na západní frontě, pak v Rumunsku a Itálii, kde prokázal své nekonvenční myšlení a odvahu (vyznamenán Železným křížem 1914 za odvahu). Proslavil se v bitvě u Monte Matajur (říjen 1917), za níž byl vyznamenán nejvyšším pruským a německým vojenským vyznamenáním (Pour le Mérite). Od ledna 1918 sloužil na generálním štábu a byl povýšen do hodnosti kapitána. V meziválečném období se úspěšně věnoval zejména výcviku vojsk (velitel akademie), v roce 1939 byl povýšen do hodnosti generálmajora a stal se velitelem Hitlerova hlavního stanu. Za 2. světové války se účastnil tažení do France, bojů v Africe a Itálii a nakonec obrany francouzského pobřeží při invazi. Po neúspěšném spiknutí proti Hitlerovi spáchal 14. října 1944 sebevraždu. Maršál Rommel popisuje svá vítězství dosažená za první světové války, jež založila jeho pověst vojenského génia. Přibližuje taktiku, metody a zásady, které v bojích použil.