Ďáblovo bratrstvo

Náhle bylo po bouřce. Vzduch – předtím tak vlhký a dusný – se pročistil. Na sametové noční obloze jiskřily miliony hvězd. Krajem povíval čerstvý větřík. Roger Moulin vyšel před dveře svého domu. Rozpažil ruce a nadechl se nádherně svěžího vzduchu. Pohledem přelétl po kraji zalitém stříbřitým svitem měsíce. Listy stromů se vlhce leskly. V nepravidelných intervalech z nich padaly na zem kapky vody. Náhle se Roger Moulin uprostřed pohybu zarazil. Z pootevřených úst se mu vydral skřehotavý zvuk. Jeho pohled byl magicky přitahován starým klášterem nahoře na skále. Nad masivními stěnami se vznášela neskutečná narudlá chvějící se zář. A pak zaslechl Roger Moulin zpěv. Zpěv Ďáblových mnichů.