Já píši vám

Evžen Oněgin v českých překladech. Zatímco ruský čtenář má Evžena Oněgina jediného, čtenář český si slavný Puškinův román ve verších může přečíst hned v pěti různých překladech. V čem se originál Oněginova příběhu liší od svých českých verzí? Jaké portréty Puškinových hrdinů naši překladatelé vykreslují? Říká proslulý Taťánin dopis Oněginovi pokaždé totéž? O tom vypráví ojedinělá studie, kterou držíte v rukou. Její autor s detektivním zaujetím pro detail poprvé konfrontuje všechny naše překlady Puškinova románu s jejich ruskou předlohou. Oněgin zřetelně ovlivnil životní postoje celých čtenářských generací, a to i za hranicemi Ruska. Ačkoliv se v Praze před Národním divadlem dávno neprocházejí mladíci s hůlkou, cylindrem a znuděným výrazem à la Oněgin, tak jako koncem devatenáctého století, pro mnohé je Puškinův román dodnes knihou podstatnou. Představuje jakousi „bibli prvních lásek", na které se už před víc než půldruhým stoletím čtenáři poezie učili rozumět vlastním milostným prožitkům, zmatkům, pochybením. „Lekce odvahy. Lekce hrdosti. Lekce věrnosti. Lekce osudu. Lekce osamělosti," tak nazvala příběh Oněgina a Taťány básnířka Marina Cvetajevová - a v tomto smyslu se ho skrze české překlady snaží zachytit i následující stránky.