Dílo jako dění smyslu

Za rozhodující považuji Kantovu myšlenku produktivní obraznosti, která se může uplatnit ve vnímání formy předmětu tak, že nám dovoluje nalézat ve formě víc než jen následek reálných procesů nebo uzpůsobení k určitým vnějším účelům. Esteticky aktivizovaná forma přestává být uspořádáním odpovídajícím pouze něčemu danému a stává se výrazem možného, napjatého vztahu mezi člověkem a světem, v němž obě strany, skrytá podstata člověka a zjevující se skutečnost, se ocitají v dotyku.