Moje paměti

Enfant terrible české meziválečné politiky přichází na svět 14. února 1892 v Kotoru jako Rudolf Geidl. Za první světové války velí 7. pluku československých legií v Rusku a na konci války aktivně bojuje s Rudou armádou. V září 1918 se stává generálem a mezi lety 1918-1919 působí v sibiřské monarchistické armádě admirála Kolčaka. Po skončení války vystuduje francouzskou Vysokou válečnou školu a jeho kariéra v Československé armádě vrcholí roku 1926, kdy se stává náčelníkem hlavního armádního štábu. Ještě téhož roku je však za své postoje proti Masarykově skupině Hradu a za přípravu státního převratu degradován a propuštěn z armády. V roce 1926 je u nás podle vzoru italských fašistů založena Národní obec fašisticka (NOF), jejímž předsedou se stává právě Gajda. Strana následně hledá inspiraci i u polských „pilsudčíků“ a také u německých nacistů, i když později nastává takzvané protiněmecké období - Gajda chce Němce z Československa vystěhovat, nebo je navrhuje umístit do koncentračních táborů. V lednu roku 1933 dochází v Brně k tzv. židenickému puči. Několik desítek místních fašistů pod velením Ladislava Kobzinka přepadá židenická kasárna s cílem vyvolat protistátní převrat. Akce však končí fiaskem - zatčen je i Gajda, který s pučisty udržoval kontakt a v případě úspěchu měl svrhnout Masaryka a nastolit v zemi diktaturu.Gajdu je potrestán šesti měsíci těžkého vězení; ostatní pučisté na tom jsou nesrovnatelně hůře, například Kobzinek dostal 12 let.Těsně před vypuknutím války stojí Radola Gajda v pozadí dalšího převratu, namířenému proti prezidentu Háchovi , který Gajdu před nedávnem dokonce rehabilitoval. Národní obec fašistická vidí jako budoucí hlavu státu Gajdu, demonstrace naplánovaná na 14. 3. 1939 však nedokáže vzbudit zájem občanů. Gajda usiluje o post předsedy Českého národního výboru, který by se mohl v následující době stát protektorátní vládou. Místo předsedy výboru nakonec získá, ale Němci se soustřeďují na kruhy kolem prezidenta Háchy, takže Gajdova politická kariéra končí. Nepodaří se mu uspět ani v Národním souručenství. Po válce je odsouzen na dva roky, ale po započítání vazby, kde vinou nelidského zacházení téměř přišel o zrak, je téměř ihned propuštěn. Život tohoto končí v Praze, 15. 4. 1948.