Charlotta. Žena T.G.M.

Masarykovi byli moderní pár. Oba byli velcí idealisté, přemýšliví, kosmopolitní. Rebelovali v oblasti náboženství, manželství i výchovy dětí. Ne všechno, ale tehdejší společnost dokázala přijmout. TG Masaryk se dokázal povznést nad malost poměrů a směřovat výše, proto si prozíravě vybral ženu, která pro něj byla neustálou výzvou i inspirací. Byla pro něj také ztělesněním jiné kultury, ukazovala mu možnosti nového sociálního uspořádání. Především byla ale jeho věrnou oporou a pomocnicí, která jej nikdy nezradila. Byla jeho velkou láskou, bílou růží, jak ji nazýval. To Charlotta mu v zásadních chvílích, kdy chtěl emigrovat z Čech do ciziny, jasně řekla: „Ty musíš zůstat! Tvé místo je tady!“ Jaká byla? Charlotta byla ženou mnoha paradoxů. Byla světicí i rebelkou, myslitelkou i příliš hodnou mámou. Snažila se v sobě spojit nespojitelné, zvládnout nároky dvou světů, světa konzervativního a světa moderního. Tříštila se v aktivitách pro své čtyři děti, z těch sil, co jí zbyly, pomáhala Tomáši Garrigue Masarykovi v mnoha jeho činnostech a trpěla pochybami při srovnání s ním. Jen málo energie jí zbylo na vlastní zájmy, přesto si však našla čas i pro sociální práci a práci v ženském hnutí. S jistou nadsázkou se dá říci, že Masaryk a jejich vize pro ni byli jejím životním dílem. Kde ho jiní opouštěli, ona zůstávala.