Slečna pokladní

Peklo, pokladna a Twitter. Krátce před mými osmnáctými narozeninami se mí rodiče rozhodli, že bych si měla najít brigádu, abych poznala hodnotu peněz, naučila se zodpovědnosti a všechny tyhle dospělácké rodičovské řeči, které zní dětem vyloženě úchylně. Svůj životopis, který obsahoval pouze jméno, údaje o základní škole a právě studovaném oboru, jsem rozeslala do dvou obchodů. Z jednoho se mi ozvali, a tak začala má pultovní kariéra! Byla jsem odhodlaná dělat cokoli, jenom ne pokladní. Takže jsem se v listopadu 2016 poprvé postavila za kasu. Tahle práce mě ale začala docela dost bavit. Bylo to jako na Superhrách, kdy se musíte postarat o restauraci nebo hotel; kontrolovala jsem si fronty, doplňovala letáky, odnášela košíky zpátky ke vchodu, odbíhala vážit zeleninu… a i se zákazníky byla kolikrát sranda. Protože jsem doma už svým vyprávěním o zážitcích z obchodu všechny otravovala, začala jsem své příspěvky dávat na internet. Příběhy, které jsem nezveřejňovala, protože byly delší a komplikovanější, najdete v této knize. A s nimi i ty krátké.