Sbohem Sokrate

Hra, napsaná v roce 1976, v době "bezčasí" po sovětské okupaci Československa a před vznikem Charty 77, je portrétem stárnoucího umělce, sochaře Žaka, jehož padesáté narozeniny se stávají příležitostí k setkání přátel a známých. Žaka poznáváme v jeho tvůrčí i lidské krizi, která je i krizí jeho vztahu k ženě. Malva, která dosud s nejvyšším sebezapřením plnila nevděčný úkol být životní oporou kdysi obdivovanému muži, v průběhu večera ztrácí poslední kousek víry v něj a odchází ze života snad náhodnou, ale spíše dobrovolnou smrtí. Své životní prohry konstatují i ostatní postavy: známý topolovský konflikt života a smrti prochází jejich nitrem a ústí v řetězové vítězství smrti. Sokrates v bezpochyby symbolickém názvu hry je ochočený havran, který Žakův "dům zlomených srdcí" opustil ještě před začátkem hry, a tak tragicky předznamenal příběh ztrátou životního smyslu postižené generace.