Knihobot

Odpověď na Jóba

Hodnocení knihy

Více o knize

Hlubinná interpretace historického vývoje vztahu Boha a člověka z pera slavného analytického psychologa. Své poslední dílo Odpověď na Jóba sepsal C. G. Jung roku 1952, devět let před svou smrtí. Tento významný text je psychologickým výkladem biblického příběhu o Bohem zkoušeném muži, který Jung považoval za „milník v dlouhém historickém vývoji božského dramatu“. Jung nemíní zkoumat text jako racionální teolog, ale pojímá jej jako dílo osobní, v němž ke slovu přichází vlastní emocionalita, subjektivní pocity čtenáře. Na podkladě Knihy Jób se tehdy již slavný analytický psycholog snaží vypořádat se základními náboženskými otázkami, hledá odpověď na problém lidského utrpení, zkoumá vývoj samotného Boha, přesněji naší představy o něm: Jahve je mu symbolem nevědomí, je dobrem i zlem, Bohem milováníhodným i strašlivým, neomezeným božstvím bez sebereflexe. Celý další proces stvoření, na němž se Jahve podílí se svou družkou Sofií – božskou Moudrostí, již potom vymění za Izrael, a následného Vtělení je procesem transformace božství, resp. lidského vědomí. I když podle Junga jsou Bůh a nevědomí hraniční, dále nedefinovatelné pojmy, jejichž vztah nelze s úplností vyčerpat, zřejmé je přinejmenším to, že obraz Boha nelze oddělit od jednoho z obsahu nevědomí, totiž od archetypu bytostného Já (Selbst).

Nákup knihy

Odpověď na Jóba, Carl Gustav Jung, Karel Plocek

Jazyk
Rok vydání
2015
product-detail.submit-box.info.binding
(pevná)
Jakmile se objeví, pošleme e-mail.

Doručení

Platební metody

4,2
Velmi dobrá
1360 Hodnocení

Tady nám chybí tvá recenze.

Jazyk
česky
Vydavatel
Vyšehrad
Rok vydání
2015
Vazba
pevná
Počet stran
144
ISBN10
8074295508
ISBN13
9788074295508
Série
První vydání
1952
Původní název
Antwort auf Hiob
Hodnocení
4,2 z 5
Anotace
Hlubinná interpretace historického vývoje vztahu Boha a člověka z pera slavného analytického psychologa. Své poslední dílo Odpověď na Jóba sepsal C. G. Jung roku 1952, devět let před svou smrtí. Tento významný text je psychologickým výkladem biblického příběhu o Bohem zkoušeném muži, který Jung považoval za „milník v dlouhém historickém vývoji božského dramatu“. Jung nemíní zkoumat text jako racionální teolog, ale pojímá jej jako dílo osobní, v němž ke slovu přichází vlastní emocionalita, subjektivní pocity čtenáře. Na podkladě Knihy Jób se tehdy již slavný analytický psycholog snaží vypořádat se základními náboženskými otázkami, hledá odpověď na problém lidského utrpení, zkoumá vývoj samotného Boha, přesněji naší představy o něm: Jahve je mu symbolem nevědomí, je dobrem i zlem, Bohem milováníhodným i strašlivým, neomezeným božstvím bez sebereflexe. Celý další proces stvoření, na němž se Jahve podílí se svou družkou Sofií – božskou Moudrostí, již potom vymění za Izrael, a následného Vtělení je procesem transformace božství, resp. lidského vědomí. I když podle Junga jsou Bůh a nevědomí hraniční, dále nedefinovatelné pojmy, jejichž vztah nelze s úplností vyčerpat, zřejmé je přinejmenším to, že obraz Boha nelze oddělit od jednoho z obsahu nevědomí, totiž od archetypu bytostného Já (Selbst).