Má rusínská vyšívanka

Pod vlivem vyprávění své milované babičky, která pochází z Podkarpatské Rusi a už od poloviny minulého století žije v Čechách, se mladá autorka Barbora Zavadilová vydala na tři letní měsíce poznávat zemi, v níž se babička narodila a v níž jsou tedy i její vlastní kořeny. Ze zápisků z této cesty vznikl poutavý rukopis ve dvou rovinách: svět z babiččina někdejšího vyprávění autorka konfrontuje s dnešní situací země, která se ještě stále nevymanila z tradic patriarchální společnosti, s jejími sociálními nerovnostmi, se snahou mnoha jejích obyvatel odjet vydělávat peníze do zahraničí i s lhostejností většiny k vlastní společnosti a zemi. Barbořiny zápisky odhalují nejen bolesti života tohoto regionu, ale také různorodé krásy jeho přírody a kulturních památek. Autorka evokuje nádheru krajiny, objevuje čtenáři mnohé dosud neobjevené architektonické památky - lidové stavby, staré kostelíky - , ale neopomíjí ani haldy odpadků, všudypřítomnou špínu a nelad. To vše nevnímá jako povrchní turista: oceňuje smysluplné počínání aktivních jedinců a je ochotna sama přidat ruku k dílu, např. při značkování cest v krajině.