Poutníkovy balady

Pokud byste od této knihy čekali romantické a šťastné konce tzv. růžové knihovny, můžete být zklamáni. Pokud ale hledáte hlubší smysl svých zkušeností, podstatu lásky a života, pak vám postavy poutníkových balad mohou napovědět, proč si tvoříme propletence tolika cest, které nás k trvalému štěstí stejně nikdy nepřivedou. Balada o tajemství lásky hovoří o cestě vedoucí správným směrem, ale pro její náročnost z ní člověk často sejde, neboť se nechá zlákat dalšími sny. Naše myšlenky a činy totiž řídí to, čemu člověk skutečně věří. Autorka se ve své knize dotýká také souvislostí z minulých životů, ve kterých se setkáváme i rozdělujeme. Balady vedou čtenáře i do světa bohů s jejich kouzly a rituály, jež se prolíná se světem lidí a jejich neuhasitelnou touhou po lásce. Cesty na tváři země se od dávných věků neustále tvoří a mění jako vrásky, pod kroky všech poutníků. Jsou to němé pavučiny příběhů, jež vlní se ve změnách jak vítr v lánech obilí. A jedním z mnoha vláken této pavučiny, přicházím k vám ze vzdálené země a dávných časů, já poutník Najír. Jsem ten co tuší, že už by měl jednou svůj příběh dokončit tak, aby se sem již nemusel vracet. Znovu a znovu pro krásné sny o nebi na zemi, kde zrození může být i jako pád motýla, jemuž sen křídla posiluje, ale těsně před sluncem je může nalomit. Skrze své balady jsem doputoval až k tobě náhodný příchozí, abychom kousek cesty kráčeli spolu. Budu ti na ní vyprávět o starých dobrých bozích, o lásce a zradě, o touze i o smrti. A o vlastní cestě, po které nakonec musí každý kráčet sám. Až tam za moře, kde slunce nezapadá.