Krok do tmavé noci

Podtitul: Příběhy faráře Josefa Toufara, jeho vrahů a čihošťského zázraku se zprávami archeologa, antropologů a soudního lékaře o exhumaci a identifikaci těla P. Josefa Toufara. 25. února 1950. Po celé republice probíhá oslava druhého výročí komunistického puče. Ještě než Josef Toufar kolem půl deváté večerní dodýchá na pokoji pražského sanatoria, v agonii pronese několik nesrozumitelných slov. V noci pak do dvora nacouvá nákladní auto a mrtvé tělo je na jeho korbě odvezeno do Ústavu soudního lékařství k pitvě. Téže noci se v Arnolci na Vysočině náhle probudí Vladimír Toufar, který ve snu zahlédl svého bratra Josefa, zkrvaveného, rozbitého a s vyraženým okem. Nahlas tehdy do tmy vykřikl: „Jožka žije!“ Dramatický obraz, který uvozuje novou knihu Miloše Doležala Krok do tmavé noci. Ta je volným pokračováním knihy předcházející (Jako bychom dnes zemřít měli, která byla v roce 2012 vyhlášena v anketě Lidových novin Knihou roku). Ve čtrnácti příbězích - kombinacích reportážních postupů se studiem archivních dokumentů a výpověďmi svědků a pamětníků - autor odhaluje nově zjištěná fakta a svědectví, která se váží k osobnosti Josefa Toufara, jeho mučitelů a dobovému kontextu. Miloš Doležal se ve svém důkladném pátrání dostal k řadě archiválií, které neměl při přípravě prvé knihy k dispozici – nalezl Toufarovy zápisky, korespondenci, část knězovy knihovny a řadu dalších důležitých osobních dokumentů i unikátních fotografií, a také identifikoval filmové záběry mučeného kněze, pořízené Státní bezpečností a překvapivě dochované do současnoti. Doležal se věnuje nejen epizodám z Toufarova studentského či kněžského života, ale pokouší se nahlédnout i jeho přemýšlení o samotném tajemném pohybu číhošťského křížku. Rekonstruuje průběh únosu a výslechů ve Valadicích, hledá místo knězova skonu a svědkyni jeho posledních hodin života, mapuje vznik propagandistického filmu Běda tomu skrze něhož pohoršení přichází či podává pohled do nitra estébácké mašinerie skrze životní příběh příslušníka StB Ladislava Máchy, Toufarova spoluvraha. Detailně také popisuje potupné zahrabání Toufarova těla na hřbitově v Praze-Ďáblicích, historii tohoto místa a způsob ukládání ve 40. a 50. letech 20. století. Knihu doprovází bezmála sedm stovek většinou dosud nepublikovaných fotografií a dokumentů. Poprvé jsou také uveřejněny podrobné zprávy archeologa Jana Havrdy, antropologů Petra Velemínského, Miluše Dobisíkové a Vítězslava Kuželky a soudního lékaře Jana Krajsy, podílejících se na exhumaci a identifikaci těla P. Josefa Toufara v letech 2014 - 2015. Publikaci doplňuje inspirativní filozoficko-meditativní doslov historika umění prof. Josefa Vojvodíka s názvem Passion a paměť: zamyšlení nad obětí P. Josefa Toufara a nad knihou Miloše Doležala.