Ztracené slovo z Vysočiny

Více o knize

V Ekvádorském pralese 100 km od hlavního města Quita v rezervaci Sumaco roste druh palmy s latinským názvem - socratea exorrhiza (smart roots, jak jsem si volně přeložil - chytré kořeny), dorůstá dvaceti metrů a dožívá se asi sto let. Z jejich dvacetimetrového kmene nad zemí vyrůstají desítky tenkých kořenových výběžků. Strom nedrží pevně v zemi, ale svou vahou jakoby stojí na malých chůdách. Protože zdejší půda se vlivem silných dešťů a eroze mění, stromy na tyto změny reagují po svém. Díky rychlému růstu kořenů, které se zapouštějí v pevnější půdě a na místech s větším světlem, dochází k pohybu, jakési pomalé chůzi. Když strom najde místo s pevnější půdou a více světlem, tak se na něj přesune a staré kořeny vytáhne. Ne vždy chodí v nějakých velkých perimetrech, nebo přímou cestou, někdy jen přešlapuje kolem původního místa pobytu. I tak může ujít až 3 cm denně. A 20 metrů za rok. Mohou-li stromy chodit, proč ne my, i když se nám zdá, že se nemůžeme pohnout z místa. Možná méně naříkejme a řekněme si Bohu o pomoc. Hledejme místa s pevnější půdou a více světlem.