Populační vývoj a životní cyklus venkovského obyvatelstva na jihu Čech v 16. až 18. století

Monografie vznikla na základě dlouholetého výzkumu demografického a sociálního vývoje v oblasti jižních Čech během 16. až 18. století. Úvodní část je věnována problematice poválečného studia dějin obyvatelstva a rodiny v evropském i českém kontextu. Následně je podána zevrubná charakteristika metod, které byly použity v rámci prováděného výzkumu (např. mikrohistorie, dějiny každodennosti, historická antropologie). V závěru úvodní části je přiblížena pramenná základna (matriky, sirotčí a poddanské seznamy, soupis obyvatelstva podle víry, pozemkové knihy). Současně nechybí ani zevrubná charakteristika zkoumaného mikroregionu - chýnovského panství. Hlavním heuristickým východiskem prováděného výzkumu populačního vývoje na jihu Čech (1600-1800) se staly matriční zápisy z 24 jihočeských farností. Právě na jejich základě byly prostřednictvím anonymní excerpce získány informace o 242 051 narozeních, 50 827 sňatcích a 167 410 úmrtích. Reprezentativní výběr zkoumaných farností odráží nejenom reálné možnosti pramenné základny, ale též odlišné teritoriální podmínky ekonomického a sociálního vývoje. Studium demografického vývoje jižních Čech (17.-18. století) se soustředilo na rozbor krizových období (válečná léta, morové epidemie, hladomory) i let jejich následného překonávání. V obecné rovině byla pozornost věnována podchycení systémových změn populačního vývoje na rozhraní starého a nového demografického režimu. Současně nebyla opomenuta sezónnost porodnosti, úmrtnosti a sňatečnosti. Nejpodstatnější část knihy je věnována problematice životního a rodinného cyklu (16.-18. století). Vstup do života, který byl nerozlučně spjat s uskutečněním křtu, představoval jednu z významných společenských událostí, která nabízela příležitost k reprezentaci venkovských rodin i představitelů místních elit. Dětství bylo vnímáno ve znamení vzájemného soužití rodičů s dětmi, avšak nezůstala opomenuta ani problematika sirotků. V případě příslušníků obojího pohlaví (mužů i žen) bylo zahájení samostatné existence dáváno do přímých souvislostí se vstupem do čelední služby. Migrace a mobilita venkovského obyvatelstva zpravidla odrážela odlišné možnosti pracovního uplatnění i uskutečnění volby životního partnera. Právě v uvedených souvislostech se podařilo prokázat nikoliv statický, ale dynamický charakter života venkovské komunity. Na základě rozboru struktury venkovské domácnosti byla přiblížena role žen ve vesnické společnosti. V souvislosti s uplatňováním osobních i rodinných strategií byla pozornost věnována možnostem uskutečnění převodů poddanského majetku i problematice mezigeneračních vztahů. Zatímco historicko-antropologické hledisko nalezlo uplatnění v případě problematiky stáří, z pohledu každodennosti byl posuzován vdovský i starobní výměnek. Předložená monografie využívá širokého spektra historických pramenů, jejichž výpovědní hodnota se vzájemně doplňuje. Uplatnění odlišných kvantitativních i kvalitativních metod přispělo k vyváženému pohledu na problematiku dějin, která bývala v minulosti zkreslována. Akce dokumentů