Knihobot

Voda z kopců

Tato epická sága se odehrává v drsném, sluncem spáleném francouzském venkově. Sleduje příběh rodinné křivdy, která se táhne přes generace, poháněná chamtivostí a zradou. Zelený údolí a jeho jediný pramen se stávají ústředním bodem konfliktu, který prověřuje lidskost postav a jejich spojení se zemí. Je to dojemný příběh o pomstě, vytrvalosti a konečném vítězství přírody.

Manon des sources
Živá voda

Doporučené pořadí čtení

  1. 1

    Román z francouzského venkova. Příběh hrbatého berního úředníka, operní zpěvačky a jejich dcerky Manon, kteří se ujmou pochybného dědictví - osamělé usedlosti v horách - dojímá úpornou snahou nezkušených měšťáků zvelebit půdu svých předků a živit se na ni prací vlastních rukou. Marné úsilí pana Jeana nezápasí pouze s nepřízní přírody ale především s lidskou hloupostí a zlobou. Toto drama založené na zločinu a trestu má sílu antické tragedie, jejímiž protagonisty jsou vedle lidí i slepé síly Osudu. Leč nechybí v něm ani katarze, k níž dá podnět nečekané odhalení na konci knihy. Její závěr je ve znamení smíru a naděje.

    Živá voda
  2. 2

    Manon des sources

    • 318 stránek
    • 12 hodin čtení
    4,3(2124)Ohodnotit

    Après la mort du Bossu et la vente des Romarins, Manon et sa mère s'installent dans la grotte de Baptistine. Quelques années plus tard, Manon trouve l'occasion de se venger... Pagnol s'est souvent adapté lui-même, passant aisément du théâtre au cinéma. Ici, il fait le chemin inverse, et adapte un film en roman : Manon des sources (1963), deuxième partie de L'Eau des collines, est la " mise en roman " du film éponyme, tourné dix ans plus tôt. On en retrouve tous les personnages, et on est émerveillé de voir que les dialogues, qui sont souvent, mot à mot, les mêmes, " s'entendent " aussi bien sur la page que sur l'écran. Manon des sources sera une sorte de testament : Pagnol ne réalisera jamais Jean de Florette et n'écrira plus de fiction. " Le murmure était plus fort, c'était une chanson tintante et cristalline... Elle s'arrêta, éleva la petite flamme au-dessus de sa tête, et vit sur le sol danser une étoile : comme elle se penchait, un visage monta vers elle, et c'était le sien. "

    Manon des sources