Andrej Platonov

Andrej Platonovič Platonov (rusky: Андрей Платонович Платонов), vlastním jménem Andrej Platonovič Klimentov (Андрей Платонович Климе́нтов) (* 28.8.1899 Voroněž, Carské Rusko; † 5.11.1951 Moskva, SSSR), tichý, přívětivý člověk s laskavýma a smutnýma očima, byl asi jediný sovětský spisovatel, kterého sami spisovatelé už za jeho života veřejně označili za geniálního. Zároveň bychom sotva našli druhého spisovatele, který byl tak pronásledován, štván a vyháněn z literárního života. Stalin na okraj korektur jeho ranějšího textu připsal jediné slovo: Svině!

Vyrostl v chudé rodině železničáře na předměstí Voroněže. Původem byl dělník. Bojoval v občanské válce, studoval a poté jako inženýr pracoval na lidovém komisariátě zemědělství v oddělení meliorací. Vysoušení močálů a zkrocení řek přehradami považoval v mládí za prvořadý úkol a dobytí vesmíru považoval za otázku blízké doby, zítřka. Přátelé o něm hovoří dokonce jako o konstruktérovi a vynálezci, jenž o sobě říkával: Já jsem člověk technický.

Nicméně inženýr-meliorátor vydal několik svérázných (pro někoho až jurodivých) knih a od roku 1927 se začal plně věnovat pouze literatuře.

Ze všech ran osudu, které se na Platonova snášely, zmiňme tu nejtěžší: Jeho 16letý syn Toša, talentovaný mladý novinář, šel ke kamarádovi (...) na večírek, a nevrátil se: v noci je tam všechny sebrali a deportovali neznámo kam. Trvalo dlouho, než se Platonovovi podařilo zjistit, co se stalo. Dva chlapci se prý ve třídě zamilovali do téže dívky, které se však líbil Toša, a tak ho jeho sok udal, přesněji obvinil ze spiknutí proti Stalinovi. Byl odsouzen k vyhnanství (což byl zmírněný trest) a Platonov bojoval o syna seč mohl. Teprve osobní návštěva jeho přítele Šolochova u Stalina pomohla nevinného chlapce zachránit. Toša byl po letech propuštěn a rehabilitován. Vrátil se domů v noci, ve vatované bundě, beznadějně nemocný. Otec ho doslova nosil v náručí a nakonec se od něj sám nakazil tuberkulózou. Začátkem války mu tehdy 22letý Toša zemřel v náručí, sám Platonov zemřel o 8 let později.

Za 2. světové války byl Platonov frontovým dopisovatelem (z konce války nádherná povídka Návrat). Pochopitelně také jeho literární dráha byla trnitá a některá jeho díla (po celý autorův život chápána jako okrajová) vyšla v úplnosti až 60 let po svém vzniku (např. román Čevengur). Českých překladů se u nás ujali Jan Zábrana a Anna Nováková. Za všechny zmiňme novelu Džan (1967), výbor Zrození mistra (1974) nebo Stavební jámu (Světová literatura 1988).

Platonovův vliv na své psaní přiznává například Ernest Hemingway, Viktor Šklovskij ho ve třicátých letech hájí slovy: Chcete předělat Platonova? Toho nepředěláte, toho nejde předělat, protože Platonov je geniální spisovatel!

Platonov: Obracel jsem své síly k práci, dovnitř, a zvenku jsem musel vpadat jako neschopný člověk.