Andrej Platonov Knihy

Malý výběr z povídek Andreje Platonova - zahrnuje pět povídek z let 1926-1936 – Formanská ves, Hliněný dům v okresním parku, Nezbadatelný člověk, Řeka Potudaň a Hnojný vítr. Nezbadatelný člověk (Sokrověnnyj čelověk ) je zčásti autobiografické vyprávění z dob ruské občanské války, v němž se střídá podání bezprostřední surovosti bojů s okamžiky až bájně dobrodružnými (plavba dobrovolníků na Krym). Formanská ves (Jamskaja sloboda) zachycuje autorovy vesnické vzpomínky z předrevolučního dětství. Hlavní postava reprezentuje typicky platonovský typ hrdiny, jímž je nejposlednější z posledních – prostoduchý nádeník bez ambicí a cílů. Hnojný vítr ukračuje do ciziny, do Německa těsně po Hitlerově nástupu k moci, ale při hrůzostrašném líčení nacistických zvěrstev jaksi na zapřenou pranýřuje sovětský hladomor z počátku třicátých let 20. století. Řeka Potudaň zastupuje autorovu tvorbu z třicátých let, kde předrevoluční dětství i občanská válka ustupují do dějinného pozadí ve prospěch doby po vítězství bolševiků. Budování mírového života v SSSR je však opět zcela po platonovsku podáno na příkladu nejprostších lidí, nevybavených znaky hrdinství, unavených dlouholetým utrpením a hledajících štěstí jen v nejzákladnějších prvcích lidské komunikace. I ta však z nedostatku zkušeností bezmála selhává, než se nakonec jakoby zázrakem – na pozadí tajuplné řeky coby svědkyně – zdvihne z popela.

Tři novely o životě lidí na ruském venkově. Tři novely talentovaného (v době kultu pronásledovaného) sovětského prozaika, básníka a literárního kritika, jejichž hrdiny jsou venkovští lidé. V "Řece Potudani" jde o ohleduplnou a přitom neschopnou lásku muže k mladé ženě. Ve "FormanskéVsi" pracuje muž za bídnou odměnu a přitom dovede své pány ještě omlouvat. "Nezbadatelný člověk" předvádí mazaného venkovského hloubavce, zamilovaného do práce.

Román moderního ruského klasika je obrazem situace v Rusku v 1. čtvrtině 20. století. Platonov patří k nejvýznamnějším ruským spisovatelům tohoto století. Celých šedesát let tato tragická vize o konci jednoho velkého snu, o hledání, domnělém nalezení a zániku pozemského ráje, nesměla vyjít.

Ponurý Platonovův apokalyptický román o stalinské kolektivizaci a industrializaci. Román z raného Sovětského svazu zachycuje skupinu dělníků, kteří se pokoušejí vykopat obrovskou základovou jámu pro gigantický dům. Dělníci kopou každý den, ale pomalu přestávají chápat smysl své práce. Obrovská základová jáma vysává veškerou jejich fyzickou i duševní energii. Akademické vydání Jámy rekonstruuje původní text bez nánosů a deformací z předchozích edic – jak zahraničních, tak ruských – a respektuje poslední autorovy opravy strojopisu při srovnání s jinými strojopisnými kopiemi a autorovými rukopisy, uchovanými ve státních archivech a ve spisovatelově domácím archivu. Z akademického vydání byl pořízen tento český překlad románu. Na nespočet obsahových i jazykových zvláštností Jámy, ať vzhledem k dobovým politickým souvislostem či k autorovým tvůrčím postupům, upozorňuje stať Natalji Dužinové Průvodce Jámou, vydaná roku 2010 Nakladatelstvím Moskevské univerzity. Představuje zasvěcený, a přitom přehledný úhrn dosavadního platonovského bádání nad románem. V naší edici plní úlohu obsáhlého doslovu.

Toto vydání je cenzurovaná verze, plná verze je v knize Dcery pouště. Novela sovětského autora, zachycující orientální báj o tragédii malého kočovného kmene. "Džan" znamená v turkmenské lidové slovesnosti "duši hledající štěstí". Tato charakteristika platí v daném případě malému kočovnému kmenu, který hyne hladem, žízní a strašlivými útrapami uprostřed karakumské pouště a kterému se v posledním nadlidském úsilí podaří z ní vyjít a zachránit se. Tragická báj pojatá jako básnické podobenství o nezdolnosti člověka. Novela byla napsaná v roce 1935, poprvé vydaná až v roce 1966.

„Proč mám být sám?! Budu jako město Moskva,“ řekne si jeden z hrdinů Šťastné Moskvy, vrcholného románu Andreje Platonova (1899–1951), zrekonstruovaného z fragmentů čtyři desetiletí po autorově smrti. Moskva v něm není pouze město, které na začátku třicátých let dvacátého stoletíprudce roste a hodlá se stát hlavním městem světového proletariátu, div ne jeho rájem. Je to také mladá žena, hlavní hrdinka, Moskva Ivanovna Čestnovová, parašutistka a stavitelka metra, která v té pulsující metropoli žije, která ji svou neohrožeností i nezřízeností ztělesňuje. Platonov na svém románu pracoval v době, kdy byl ze sovětské literatury v podstatě vyloučen. Prózou na aktuální téma se do ní doufal vrátit. Šťastnou Moskvu však místo nadšených budovatelů světlých zítřků zabydlují upřímně naivní hledači pravdy a ideálu, často až fanatičtí a naplnění nezměrným steskem. Všem je vlastní neodbytná potřeba k někomu nebo něčemu přilnout, být součástí čehosi, co je přesahuje. Útlý román nabitý reáliemi není jen osobitým průvodcem po sovětské kultuře a každodennosti třicátých let; vždyť i dnešní Moskva zběsile hledá svou tvář a křečovitě se snaží být šťastná.

V pohádce O zlé carevně se vypráví, jak to dopadlo, když se zlá carevna musela na čas stát ševcovou a rázná a dobromyslná ševcová naopak carevnou. Pohádka Kouzelný prsten vypráví o chalupnickém synkovi, který s pomocí těch,kterým pomohl, získal za manželku bohatou a krásnou carevničku,ale když se přesvědčil jak je nevěrná, zavrhl ji a rozhodl se, že si vezme chudé děvče.