Ewa Lipska
8. říjen 1945
Ewa Lipska je polská básnířka, která patří k generaci polské „Nové vlny“. Její poezie, ačkoli může mít jisté vazby na politiku, vždy dokumentuje konkrétní osobní zkušenosti bez velkých zobecnění. Tím, že odhaluje jazyk propagandy, poukazuje také na slabiny jazyka obecně jako nástroje lidského vnímání a komunikace.
Ewa Lipska (1945, Krakov) vyštudovala Akadémiu Krásnych Umení v Krakove, debutovala v roku 1967 zbierkou Wiersze (Básně), po ktorej následovali v ďalšom desafročí Druhá, Tretia, Štvrtá a Piata kniha básní; v roku 1979 publikovala poetická prózu Živá smrť a o tri roky neskôr novú útlu zbierku básní Nejde tu o smrť, ale o bielu bavlnku; roku 1985 vydala zbierku Úschovna tmy, ďalej následovali básnické zbierky Sektor obmedzeného zastavenia (1990), Stipendisti času (1994), Ľudia pre začiatočníkov (1997) a 1999 (1999). Samostatné výbery z jej básní vyšli v USA, Holandsku, Německu, Francúzsku a i. V Prahe vyšiel vyber z jej poezie v Klube přátel poezie v překlade Ludvíka Štěpána v roku 1979 (Vernisáž).
drewo a srd