Plautus Knihy

Tuto komedii, jednu z nejhranějších her starého Říma, přeložil Vladimír Šrámek z latinského originálu.

Klasik římské komedie Titus Maccius Plautus, miláček římského divadelního obecenstva, vzbudil zaslouženou pozornost už ve starověku a jeho veseloherní kusy oživovaly po staletí divadelní repertoár. Obrození zájmu o antického komediografa přínáší renesance, je překládán a vykládán humanisty, moderní evropská dramatika – Molière, Shakespeare, Holberg, Kleist, Ostrovský, Giraudoux, ale také Klicpera, Otokar Fischer, Voskovec a Werich – čerpá z Plautova díla podněty pro svou tvorbu. Tematicky čerpají Plautovy hry z bohatých zdrojů nové antické komedie. Hlavními motivy jsou překážky v lásce, osudy odložených nebo ztracených dětí, záměna podobných osob a nenadálá šťastná shledání. Plautus ovšem nakládal s řeckými předlohami velmi volně, často kontaminoval různé hry, obohatil hudební složkou komedií, především však okořenil uhlazené řecké komedie jadrným humorem římské ulice. Jeho postavy mluví šťavnatým lidovým jazykem, hýří situačním vtipem a slovními hříčkami. První plautovský svazek Antické knihovny přináší moderní české překlady sedmi Plautových komedií (Komedie o hrnci; Kasina; Amfitryon; Hra o skříňce; Komedie oslovská; Zajatci; Milenci).

Klasická antická komedie, v níž se domů po několika letech vrací z ciziny kupec Bambulus. Jeho syn však mezitím prohýřil celé rodinné jmění a za pomoci svého vychytralého otroka se snaží otci zabránit ve vstupu do domu, dokud nesežene peníze.

Autor - nejnadanější ze starořímských básníků komedií (polovina 3. stol. př. n. l.) a jeden z tvůrců světové komedie, sám herec a původem otrok, obrážel v komediích, psaných pro obecenstvo římské ulice, rozmáhající se luxusní způsob římského života i nectnosti přejímané řeckémódy. "Tlučhuba" (dosud překládán "Chlubný vojín") se odehrává v Efesu a vznikl spojením dvou řeckých předloh: komedie o oklamání otroka - hlídače pánovy milenky, a komedie o oklamání tlučhuby. Spojovací postavou je chvástavý žoldnéř, tehdy dobový typ nové antické komedie. Plautus se v něm vysmívá pochybné žoldnéřské statečnosti a morální méněcennosti námezdního vojska. Proti tomuto neustálým pochlebováním a chvástáním zhlouplému velmožovi uvádí jako hybnou sílu komedie otroka bystré inteligence a velké odvahy, nabyté léty tvrdého života, bez jehož důvtipu by se pán nedostal ze šlamastyky, do níž se zapletl svým milostným poměrem. Otrok je u Plauta nositelem pokrokových myšlenek, ať už nepřímo svou intelektuální a fysickou převahou nad pány, nebo přímo svými ironisujícími poznámkami.

Features a varied selection of one of the supreme comic writers of the Roman world, Plautus' (c.254-184 BC) finest plays, from the comedy Pseudolus, The Prisoners, and The Brothers Menaechmus, to The Pot of Gold.

The collection showcases the comedic brilliance of Plautus, a pivotal figure in Roman theatre known for adapting Greek stories while infusing them with contemporary Roman flair. Emphasizing everyday life over philosophical themes, his plays feature early examples of slapstick humor and clever wordplay. This edition includes eight representative plays, translated by Paul Nixon and Henry Thomas Riley, highlighting Plautus's influence on future theatrical giants like Moliere and Shakespeare. It is printed on premium acid-free paper, ensuring durability.

Focusing on accessibility, this book is a reproduction of a historical work designed for readers with impaired vision. Published by Megali, a house dedicated to producing large print editions, it aims to enhance the reading experience for those who may struggle with standard text sizes. The commitment to preserving historical literature while making it more accessible underscores the importance of inclusivity in reading.

Jedno z vrcholných děl francouzského klasicismu. Lichvář Harpagon, hlavní postava této hořké veršované komedie, se stal synonymem pro lakomce. Ale ani jeho rodina neoplývá skvělými charaktery. V moderním překladu V. Mikeše.

Pregio di Plauto è la sua prodigiosa ricchezza linguistica: i giochi di parole, le assonanze, i doppi sensi; le espressioni che spaziano dall’arcaico al neologismo, dalle deformazioni grottesche a volgarità che oggi si direbbero surreali; la magistrale padronanza delle possibilità musicali della parola, lo scoppiettante incalzare dei dialoghi. Tutto questo, insieme alla comicità esplicita e prepotente e alla rapidità del movimento scenico, comunica alle commedie plautine una verve irresistibile. Il teatro di Plauto è stato un importante modello per quello rinascimentale e per la successiva commedia dell’arte, fornendo una galleria di “tipi” e di situazioni cui hanno attinto, nei secoli, autori italiani e anche europei.

»Amphitruo«, von Plautus selbst im Prolog als »Tragikomödie« bezeichnet, ist für die Geschichte des europäischen Theaters wichtig geworden. Molière, Kleist, Giraudoux, Hacks sind die berühmtesten Nachahmer des antiken Doppelgänger-Stoffes.

Keine andere Figur der römischen Komödie hat in solchem Maße europäische Theatergeschichte gemacht wie Pyrgopolynices, der »miles gloriosus«, der Bramarbas, jener grotesk aufgeblasene, eitle Prahler, der von seinen Taten, seinen Vorzügen und seiner Wirkung auf die Frauen nur die allerhöchste Meinung hegt.

Cosa succederebbe se, tornando a casa, si venisse accolti da un altro se stesso? Il tema del doppio e la difesa della propria identità nel contrasto tra realtà e apparenza sono al centro di questa 'tragicommedia', ricca di ironia e colpi di scena che hanno ispirato autori come Molière e Kleist. Giove, innamorato della bella Alcmena, sfrutta l'assenza del marito Anfitrione per assumere le sue sembianze e passare la notte con lei. Il mattino seguente, il vero Anfitrione invia il servo Sosia per annunciare il suo ritorno dalla guerra, ma questi si imbatte nel suo 'sosia', ovvero Mercurio travestito, che sostiene il gioco di Giove. Anfitrione non crede alle parole del servo, e dopo un'esilarante interazione con il suo doppio, corre a raccontare l'accaduto al padrone. Anche Alcmena non viene creduta quando afferma di aver appena visto il marito. La situazione si complica, e solo l'intervento di Giove potrà riportare la serenità e risolvere i dubbi, conducendo a un inevitabile lieto fine. Guido Paduano esplora i temi centrali della commedia in un acuto saggio introduttivo, accompagnato da una ricca prefazione di Cesare Questa sul teatro di Plauto.

Aquest volum inclou dues obres importants de dos autors cabdals -Plaute i Molière- pertanyents a dues èpoques -la clàssica romana i la barroca francesa-, i que estan unides per una sèrie d'afinitats formals i temàtiques. Pel que respecta al gènere, l'autor romà ens ofereix un comèdia que prolonga la tradició grega de la Comèdia Nova, i pel que fa a la temàtica, ens presenta un tema que ha estat tractat per la majoria d'autors de comèdia al llarg de la història literària. Cenyint-nos a la temàtica, cal dir que totes dues tenen un fil conductor que les uneix: el tema de l'avarícia.En efecte: Plaute, a La comèdia de l'olla, presenta una síntesi entre la comèdia grega nova i elements indígenes, manllevats de la farsa itàlica. Per la seva banda, Molière, amb El metge a garrotades, ofereix una comèdia que potser més aviat mereix el qualificatiu de farsa.

Testo latino a fronte Un mercante di Siracusa perde a Taranto uno dei suoi due figli gemelli, Menecmo, e ne muore di dolore. Menecmo, allevato da un ricco mercante di Epidamno di cui ha poi ereditato le ricchezze, vive a Epidamno, ha una moglie gelosa e una bella amante, Erozio. Il fratello, chiamato anch'egli Menecmo, va a Epidamno e viene scambiato per il gemello, crede però che la causa delle strane avventure che gli capitano sia l'interesse da lui suscitano in Erozio. Intanto Menecmo primo subisce le ire della moglie gelosa e del suocero. I due fratelli infine si riconoscono e decidono di tornare insieme a Siracusa dopo aver venduto all'asta i beni e la moglie (se qualcuno la compra) di Menecmo primo.