Josef Žemlička Pořadí knih (chronologicky)

Kdo navštíví kraj mezi vrcholy Ralska a Bezdězů, marně bude pátrat po vesnicích, které tu stávaly. Není divu. Od poloviny 20. století se celá oblast stala součástí vojenského újezdu a její osídlení takřka úplně zmizelo. A přesto udiví skromnou krásou: šumícími lesy, skalními útvary, vrytými údolími i šťavnatými lučinami. Jen člověk se kamsi vytratil. I minulost Podralska je barvitá. Rozbíhá se od kláštera v Hradišti a míří k hradům, lemujícím okraje tohoto jakoby uzavřeného územíčka: k Ralsku, Děvínu a Stráži pod Ralskem.

Historik Josef Žemlička patří k předním odborníkům na přemyslovskou dobu. Proto neudiví, že se jeho román opírá o hluboké dobové znalosti. Autor se rozhodl nahlédnout za hluchá místa letopisů i kronik a do středu své druhé prozaické knihy postavil zdánlivě obyčejného člověka – byť s neobyčejným osudem. V žilách mu koluje modrá krev, ale nevyrůstá v komnatách. Přesto se Styr, hrdina románu Čtvrtý bratr, dostane do těsné blízkosti knížete Boleslava II. Pobožného a jeho syna Boleslava III. Ryšavého. Hybnou silou Styrova strhujícího příběhu, který se odehrává na pozadí dramatických událostí z přelomu 10. a 11. století, jsou intriky, přátelství, hrdinství i přebíhavé lásky, tedy témata, jimiž se literatura zaobírá od nepaměti.

Publikace se zabývá vznikem a vývojem fenoménu věnných měst prostřednictvím samostatných kapitol, které se vzájemně prolínají a doplňují. Témata směřují k syntetizující spojitosti, přičemž zachovávají pestrost a rozmanitost. Instituce královských věnných měst se začala formovat na počátku 14. století a dosáhla vrcholu ve středověku. Věnná města se stala zdrojem příjmů královen a v některých případech, jako ve středověkém Hradci Králové a Mělníku, i jejich sídlem. S nástupem raného novověku se osobní vztah královen s těmito městy uvolnil a jejich role se zaměřila na ekonomiku. České národní obrození opětovně připomnělo význam věnných měst, které přispívají k udržení regionálního historického povědomí a spojují moderní současnost s minulostí. Téma věnných měst zůstává aktuálním předmětem výzkumu. Publikace byla vytvořena s finanční podporou projektu NAKI II, který se zaměřuje na historické vědomí a jeho podporu prostřednictvím historické geografie, virtuální reality a kyberprostoru.

Kolektiv více než třiceti domácích a zahraničních autorů nabízí pohled na benediktinství jako na jev, který již téměř půldruhého tisíciletí spolupůsobí v dějinách Evropy a jehož stopy jsou dobře čitelné v její vzdělanosti a kultuře. Úvodní kapitoly knihy vytváří svým zaměřením na mnišství v rodící se středověké Evropě obecný rámec tématu. Na něj navazuje soubor studií o křesťanství a působení benediktinů v nově vznikajících státech střední Evropy a o jejich kontaktech se západoevropským mnišstvím. Součástí svazku je také „Monasticon“, katalog vybraných benediktinských klášterů.

Na svém vrcholu, krátce po roce 1300, soustředili Přemyslovci v rukou hned tři středoevropské koruny, českou, polskou a nakonec i uherskou. Václavovská „říše“ se titulárně rozlétla od Chebska po Sedmihradsko a Chorvatsko, třebaže ve skutečnosti dosáhla nejvýše na řeku Tisu a k Balatonu V rychlé a nezažité expanzi se skrývala past. Vytvoření a zejména udržení takové „říše“ si žádalo obrovské náklady. Setrvale je nemohl uspokojovat ani „stříbrný“ český král. Vychýlení mocenské rovnováhy nevraživě sledovali Habsburkové, zpovzdálí i papežská kurie, prosazující v Uhrách své neapolské spojence. Jaké čekalo rozuzlení? Dramatickým půdorysem si pár zbývajících let přemyslovské vlády nezadá s napínavou četbou. Uzavřela je olomoucká tečka. Náhlá a šokující. Jedna dějinná epocha spjatá s domácí dynastií se nenávratně uzavřela.

K životnímu jubileu prof. Ivana Šedivého. Válka je ústředním tématem odborného záběru profesora Ivana Šedivého a jí také věnovali pozornost autoři většiny příspěvků otištěných v této kolektivní monografii. Zajímají je dopady války na rozdílné životy jedinců (např. rodiny kancléře Přemysla Šámala nebo pracovníka rozhlasu K. Kyncla), a to v různých obdobích (německá okupace, komunismus aj.). Nalezneme tu však i příspěvky s přesahy do vzdálených zemí, jakými jsou Kolumbie a Japonsko, a texty s články zabývajícími se problematikou ekonomickou, diplomatickými vztahy či prototypy a symboly českých dějin. Otevírají se před námi i stále citlivá a současná témata, mezi něž patří vývoj česko-německých vztah či struktura a principy fungování tajné policie v Československu. Neméně aktuálním je publikování nikdy nevydaného příspěvek vzácného tisku z 16. století.

Podtitul: Poslední rozmach Přemyslovců (1278-1301) Václav II. mohl být považován za úspěšného vládce. Na podzim 1300 se nechal ve Hnězdně korunovat polský králem a příštího roku vyjednal pro syna korunu uherskou. Byl to fenomenální úspěch, anebo si tím vydláždil cestu k problémům, které lemovaly konec jeho panování? Protože okolní svět ani „národní“ opozice v Polsku a Uhrách se nechtěly smířit s takovým vychýlením mocenské rovnováhy. A co tomu předcházelo? Měl Václav tak zdatné rádce a diplomaty, či tomu napomohl šťastný souběh okolností? Jakou roli v tom sehrálo stříbro českých hor, o němž se v cizině bájilo? Jen všestranný rozbor může dát odpověď na tyto i další otázky.

Zlatá bula sicilská sice již po generace náleží k pevné výbavě veřejného prostoru v českých zemích, nicméně jak ukázal novější výzkum, mnohé dosud přejímané závěry v sobě nesly punc letitého zápasu o národní sebeurčení a české státní právo. Jubilejní rok 2012 proto vybídl nejen k oslavám, nýbrž i k jakémusi ohlédnutí, jehož výsledek je nyní předkládán veřejnosti v podobě sborníku s výmluvným názvem a ještě výmluvnějším podtitulem. Proč naše představy uvázly mezi realitou a mýty, dokládá šestice autorů na různých příkladech. Na listině samotné, jejím druhém životě i na obecném historickém kontextu, přičemž sama skutečnost, že své síly spojili historikové z univerzitních, archivních i akademických pracovišť, posouvá sborník do role jakéhosi zasvěceného průvodce po historikově dílně.

V uplynulém čtvrtstoletí vzbudily zaslouženou pozornost historické obce i laické veřejnosti objemné monografie profesora Žemličky mapující dějiny přemyslovského období, zvláště pak 13. století. Nicméně nemělo by se zapomínat, že Josef Žemlička nepostrádá cit i pro detail a drobnou zápletku. A právě ze zdánlivě nedůležitých zápletek je sestaven předkládaný výbor. Jeho pořadatelé stanuli před ošemetným úkolem vybrat z úctyhodného množství časopiseckých studií a článků příspěvky, jež by nejlépe odpovídaly jubilantovým odborným zájmům. Zpočátku vládla shoda v jediném. Že by v něm neměl chybět oddíl věnovaný výkladu středověkých pramenů, k němuž pak přibyly texty o historické geografii, měšťanech a městských obcích a také výpravy do světa přemyslovských knížat, králů a rodící se středověké šlechty.

Kolonizace, města a stříbro v závěru přemyslovské epochy. V druhé půli 13. století dosáhla přemyslovská epocha již dříve zahájenými hospodářskými a sociálními změnami kulminačního bodu svého staletého vývoje. I české země přitom vcházely do styku s migračními pohyby, které měnily etnické poměry mezi Labem a Odrou. Zasáhly hlavně Slezsko, ve slabší míře i Čechy a Moravu. Završování těchto procesů, jejich vztah ke staršímu osídlení a jakou roli v tom sehrávaly tvořící se vazby mezi vesnicí a městem, to jsou otázky pro pochopení celého 13. století. Právě v nich spočívá těžiště příštích výkladů, ukončených rolí jihlavských, brodských a ve vrcholné fázi kutnohorských stříbrných nalezišť. Bez nadějí vkládaných do kutnohorských couků by stěží světlo světa spatřil „věčný a pevný“ pražský groš, ohlašující zásadní obrat v monetární praxi českých zemí, jejich další hospodářskou aktivizaci a pokračující posilování „městských“ regionů. Již tehdy se zároveň dá pozorovat i odvrácená strana tohoto „pokroku“, a to jeho zásahy do přirozené krajiny se všemi důsledky z toho plynoucími.