Karel Josef Beneš

Karel Josef Beneš byl prozaik s velkým talentem svou tvorbou výrazně sledující mravní ideály.

Karel Josef Beneš se narodil v lékařské rodině. Po absolvování klasického gymnázia v roce 1915 byl ihned odveden do armády. Na frontě byl těžce raněn a jako invalida propuštěn do civilu. Věnoval se studiu přírodních věd, filozofie a dějin hudby. Současně navštěvoval i lékařskou fakultu.

V letech 1921 - 38 byly Benešovým působištěm Univerzitní knihovna a Státní pedagogická knihovna. V letech 1934 - 37 také externě řídil vydavatelství Družstevní práce.

Po březnu 1939 se K. J. Beneš zúčastnil odboje a na konci roku 1941 byl zatčen a odsouzen na sedm let. Vězněn byl na Pankráci, v Terezíně, Gollnově, Drážďanech, Ebrachu a Straubingu. Na konci války přežil pochod smrti a v dubnu 1945 se dočkal vysvobození.

Po 2. světové válce pracoval K. J. Beneš jako úředník ve Státním plánovacím úřadu a pracoval i ve filmové dramaturgii.

V roce 1950 se K. J. Beneš přestěhoval do Rožmitálu pod Třemšínem, kde také v roce 1969 zemřel.