V pěti milostných povídkách s typickými „turgeněvskými“ náměty autor zpracovává skutečné události, které buď sám prožil, anebo o nich slyšel vyprávět od svých blízkých či přátel – ať už jsou to vzpomínky na mládí a poetické vylíčení první lásky šestnáctiletého Volodi, osud mladé statkářské dcerky Sofie, nevyplněné sny a naděje nebo lyrické líčení přírody....
Ročník 30.
Povídková knih. Kniha obsahuje povídky: Děti; Kosťa Ziberov; Jisté město; Lidé; Samotář; Francouzi v Petrohradě; Zápisky námořního cestovatele; Závody; Pod paprskem zdravého rozumu; Ženiši; Můj spolunoclehář; Matka; Černý orel; Smršť; Kuchařka Aksiňja Djomina; Pod oblaky; Vlastní kříž; Panská z velkého domu; Poznámky venkovana
"Byl jsem, jak se říká, zamilován. Nejenže jsem v ní viděl vrchol dokonalosti, ale i sebe jsem od svého zasnoubení považoval za vrchol dokonalosti. Vždyť není takového ničemy, který by, hledá-li, nenašel dost ničemů v některém směru horších, než je sám, a který by tedy nemohl najít důvody a pyšnit se a být na sebe hrdý. Já zrovna tak: neženil jsem se pro peníze, jako se pro peníze nebo protekci ženila většina mých známých - já jsem byl bohatý, ona byla chudá. To byla jedna věc. Druhá věc, na kterou jsem byl pyšný, bylo to, že druzí už při sňatku měli úmysl žít dál a ve stejném mnohoženství, v jakém žili před sňatkem, kdežto já jsem měl pevný úmysl žít po svatbě jen se svou ženou a byl jsem na to hrozně hrdý. Ano, byl jsem strašně nemravný, a myslel jsem si, že jsem anděl."
