Modlitby sv. Augustina z jeho „Vyznání“ prozrazují hlubokou osobní zkušenost pisatele, setkání jak s realitou hříchu a smrti tak i s realitou nekonečné Boží milosti. Augustin ve svém životě poznal všechno, vším prošel a o této své zkušenosti nám napsal své svědectví. Vydalo Karmelitánské nakladatelství ve spolupráci s Českou provincií řádu sv. Augustina. Přeložil Vratislav J. Slezák.
Zásadní teologický spis Aurelia Augustina, klíčového myslitele pozdní antiky a západního křesťanství, se zevrubným úvodem přední znalkyně jeho díla Lenky Karfíkové.
Jako čtrnáctý svazek edice Patristika vycházejí promluvy, které hipponský biskup svatý Augustin (354–430) pronesl v průběhu postní doby. Ve svazku je zařazeno osm postních promluv, dále osm promluv ke kandidátům křtu v rámci jejich přípravy na křest – jde převážně o promluvy k předání či složení vyznání víry, a nakonec čtyři promluvy na památku utrpení Páně, které Augustin přednesl během velkopátečních obřadů. Augustin v promluvách vysvětluje smysl a charakter postní doby, zdůrazňuje její slavnostnost a její primární zaměření na prohloubení víry a upevnění vztahu s Bohem. Věnuje se také typickým prostředkům postní přípravy, jako jsou půst, modlitba a almužna, rozebírá význam jednotlivých článků vyznání víry a vykupitelskou hodnotu Kristovy smrti a vzkříšení, skrze něž jsme byli uschopněni otevírat se Boží lásce a přátelství. Úvodní studie a komentář David Vopřada. Překlad z latiny Pavel Koronthály a David Vopřada.
Úvahy hledajícího srdce. Soubor textů vyňatých z neobyčejně rozsáhlé tvorby svatého Augustina. Kniha zachycující učení tohoto významného církevního otce nám má zprostředkovat rady a pravidla pro život směřující k Bohu, má v nás upevnit a rozhojnit onen nadpřirozený život, jenž nám dává žit z Boha a pro Boha.
Úvodní studie profesora Radislava Hoška. Soubor rozprav a korespondence svatého Augustina – největšího myslitele křesťanského starověku. Cílem pořadatele a zároveň překladatele je ukázat složitou osobnost Augustinovu co možná nejkomplexněji, a to jako filosofa, teologa, moralistu i církevního představitele. Proto zde najdeme jak úvahy o svobodě vůle, o roli milosti či o manželství, tak polemiky proti těm, kdo tehdy pravověrnost křesťanů ohrožovali – – tedy donatistům – – či proti mohutnému proudu mimokřesťanskému – – manicheismu – – jenž tehdy byl nejvážnějším konkurentem Kristova učení a ke kterému se sám Augustin v mládí hlásil.
První část spisu (kniha I.-X.) je především apologetická - obrací se proti pohanství: bohové nejsou dárci pozemského blaha; krutými válkami i vnitřním rozkolem trpěla říše už před Kristem a její velikost byla odměnou za starořímské ctnosti. K těmto ctnostem však nevedlo mnohobožství; věčnou blaženost pak nedává ani filosofie. V druhé části díla (kniha XI.-XXII.) Augustin podává v rámci světových dějin mohutný obraz Boží obce, t. j. společenství spravedlivých vyznavačů pravého Boha, putujících tímto světem uprostřed příslušníků obce pozemské, kterou založili padlí andělé tím, že strhli část lidstva ke hříchu. Ve střetu obou obcí - boží a pozemské - t. j. v zápase mezi křesťanstvím a pohanstvím, jde především o duše lidí. Jedná se tak o zcela novou teorii dějinného vývoje. Proti starověké představě o cyklickém pohybu stále se obnovujícího světa, staví Augustin lineární pojetí vývoje -dějiny směřují od prvotního hříchu k poslednímu soudu, který s konečnou platností.
Augustin z Hippo (354-430) je všeobecně známý jako neklidný hledač pravdy, konvertita, biskup a učený teolog, málokdo ho zná jako mnicha. Jeho osobnost však můžeme zcela pochopit jen tehdy, máme-li na zřeteli, že po svém obrácení chtěl být výhradně ‚služebníkem Božím‘, tj. právě mnichem. Sepsáním první klášterní řehole v západní oblasti ovlivnil rozhodujícím způsobem konkrétní utváření křesťanského řádového ideálu, a tím i základ dalšího vývoje řádového života v západní Evropě,“ píše v úvodu k řeholi sv. Augustina Tarsicius Jan van Bavel OSA. Emeritní profesor teologické fakulty Katolické univerzity v belgické Lovani se Augustinovou řeholí zabývá přes čtyřicet let. Komentář k ní je zralým plodem jeho celoživotní práce.
Největší teologická a filosofická autorita raného křesťanství vypisuje v této slavné knize svůj pohnutý život, ideály a pády, duchovní zrání a znovuzrození.
Traktáty nejvýraznějšího představitele patristiky zkoumají podstatu lži, manželství, nevinnosti, trpělivosti a vdovství. V díle "O lži" hipponský biskup vymezuje lež jako touhu ducha klamat a zdůrazňuje hříšnost této formy podvodu. Následující spis nachází možnost osobního uchování křesťanské morálky v odmítání lži či kajícném doznání. Třetí traktát odhaluje mravní význam instituce manželství, jež neumožňuje vznik hříchu, avšak na vrchol etického jednání staví sexuální zdrženlivost. "Kniha o svaté nevinnosti" interpretuje sexuální nevinnost z hlediska principů křesťanství. Pátý spis definuje zásady, které se vztahují k vdovskému stavu. Závěrečná úvaha pojímá podstatu lidské trpělivosti coby ctnosti ducha. Jednotící prvek tématicky značně různorodých textů spočívá v křesťanské interpretaci otázek tzv. každodenní morálky.
