Juan Marsé Knihy

Vypravěčem je dosud nenarozené dítě, chlapec existující v lůně své matky. Ta žije v Barceloně s dospívajícím synem Davidem v nuzných poměrech a navíc ji sleduje policie: manžel, jinak opilec a sukničkář, nepohodlný režimu, musel uprchnout. Autor nevypráví jen příběh jako takový, nýbrž líčí i dojmy, nálady a prožitky dospívajícího Davida, jehož svět je zabydlen přítomnými i nepřítomnými postavami. Ať už je to jeho ještě nenarozený bratr, uprchlý otec nebo pilot RAF, jehož rodiče kdysi schovávali a který se sblížil s matkou. Největší Davidovou starostí jsou časté návštěvy nenáviděného inspektora Galvána, který nejenže pátrá po Davidově otci, ale bezpochyby se i jemu líbí jeho maminka. Z útržků Davidova snění a rozhovorů se pak jako mozaika skládá skutečnost. Magické, volně navazující motivy, které si do ní pozorný čtenář zasazuje, se tu opakují stejně, jako se Davidovi zjevují a stále vracejí hlasy v rokli, kde tráví spoustu času. Tady s kamarádem uřezávají ještěrkám ocásky s dětsky pitoreskním záměrem, z něhož dospělé mrazí. Román Ještěrčí ocásky představuje hluboký, smutný, mistrovsky napsaný příběh, zachycující intimní prožitky a traumatické životní situace. Navzdory hořkosti a tragičnosti osudu působí děj až nadpozemsky, jakoby z jiného světa, kde sice skrytě, ale nepochybně stále existuje láska.

Vzrušující atmosféra Barcelony v půli minulého století a „nebezpečný“ milostný vztah – starší žena hodlá spáchat sebevraždu kvůli svému milenci… Příběh o nikdy nedoručeném dopisu, na který adresát čekal celý život. Nejnovější a nejautobiografičtější dílo slavného španělského spisovatele.

Zapomenutý falangistický spisovatel, vdovec, píše ve svém víkendovém domě na pláži paměti, v nichž se snaží zamaskovat politické zkompromitování s bývalým režimem a zamlžováním určitých okolností jim dodává poetické kouzlo. Do poklidného stereotypu a rezignace však přijíždí jeho nestydatá neteř Mariana se svým přítelem fotografem. Přes den se Mariana miluje nebo hádá se svým přítelem, kouří a chodí na procházky, z nichž si do strýcova domu často přivádí náhodné známé. V noci pak pomáhá strýci s přepisováním pamětí a nahá s ním vede vášnivé debaty v posteli, končící často až se svítáním. V pamětech a ve vyprávění spisovatele se postupně odkrývá jeho mládí, vztah ke dvěma sestrám – pozdější manželce a její sestře, matce Mariany. Spisovatel pod vlivem Marianiných otázek bilancuje svůj život a čím dál víc se oddává erotickým fantaziím o ní i její matce. Když se obě ženy ve víkendovém sídle setkají, má to pro spisovatele fatální důsledky, které mohou vést až k sebevraždě. Intimně laděný román, který byl ve své době šokující, působí dodnes nebývale otevřeně.

Román lásky chudého mladíka z periférie a bohaté studentky. Na pozadí milostného vztahu mladé dvojice plného neupřímnosti a předstírání podává spisovatel brilantní analýzu a břitkou kritiku španělské společnosti 50. let. Konfrontuje svět předměstských zlodějíčků s bezvýchodným pseudoradikalismem univerzitních studentů a obě společenské vrstvy soudí stejně nemilosrdně.

Cualquier mujer sentada en un bar de alterne a la espera de clientes sabe que el comportamiento de un hombre que lo ha perdido todo menos la vida es un misterio. Quien no se lo crea, que vaya y pregunte a las chicas del Lolita's Club, un tugurio de periferia cerca de Barcelona donde Nancy, Bárbara y Milena venden caricias a granel, mientras doña Lola atiende la barra y despacha con los chulos de turno.

Un hito en la historia de la literatura española. La primera novela de un entonces prometedor Juan Marsé, en verdad una obra ya adulta. El mundo de esta primera figura de las letras plasmado en esta expresiva pintura de una clase media de posguerra, a través de las relaciones entre sus desorientados hijos. El universo de Marsé en sus inicios.

Sehr weit entfernt, in dem, was wie ein anderer Kontinent erscheint, hallen die Echos der letzten Kämpfe des Zweiten Weltkriegs wider, doch an diesem Nachmittag in Barcelona wiegt das Echo der spanischen Nachkriegszeit am schwersten. Ein alter Inspektor muss eine Jugendliche ins Krankenhaus begleiten, damit sie die Leiche des Mannes identifiziert, der sie vor ein paar Jahren überfallen hat. Diese Pilgerreise durch die Straßen Barcelonas verwandelt sich allmählich in einen Abstieg ins Herz der Dunkelheit. Die aufeinanderfolgenden Kreise des gequälten Weges zeigen eine Bevölkerung, die von Verrottung gesättigt ist und trotz ihrer Übelkeit die Möglichkeit der Erlösung erahnen lässt. Die Runde des Inspektors durch Chaos und Verfall, durchzogen von Erinnerungen, die aus den dunklen Kellern seines Geistes aufsteigen, wird zu einer Reise des Menschen an die Grenzen seines eigenen Horrors. Eine kurze Erzählung von symbolischer Reichweite und enormer Intensität. Ronda del Guinardó erhebt die physische und moralische Beschreibung der Nachkriegswelt zu einer mythischen Höhe.

Condenado al derribo, nada queda del antiguo esplendor del chalet de sus tíos, la adinerada y católica familia de los Claramunt. Todo empezó cuando su prima, la diealista Montse Claramunt, consagrada a la caridad en la orden seglar de las Visitadoras, conoció a un presidiario y quiso convertirlo en su protegido, entender sus problemas y entregarse a él. De esas buenas y peligrosas intenciones surgirá una historia oscura, cuando se interpongan los estatutos de la clase social y el culto a la respetabilidad.

Si te dicen que caí es la novela, la gran novela de la madurez de Juan Marsé, avalada por el Primer Premio Internacional de Novela "México". Sin romper con la trayectoria temática y formal que se inició con su alucinante «Encerrados con un solo juguete» y que pareció culminar en «Últimas tardes con Teresa» y «La historia oscura de la prima Montse», la presente novela supone una clara superación. La capacidad de evocación, la fuerza de las imágenes, la riqueza de las sensaciones, la violencia sexual, la sátira, la fantasía transformadora de la realidad, el mito y la desmitificación, constituyen el tejido, de complejidad creciente, con el que el autor nos presenta, mediante un coro de voces dispares, la época de posguerra, desde diferentes perspectivas temporales. Las "aventis" -historias inventadas por los golfillos al socaire de los hechos- son el hallazgo genial, por el cual Juan Marsé interpreta aquel mundo de degradación que conoció en su infancia, y que utiliza como primer ensayo creador de la "aventi" totalizadora que es «Si te dicen que caí». Como el mismo Marsé ha dicho de su obra: "Si te dicen que caí no pretende tanto ser una revancha personal contra el franquismo, como una secreta y nostálgica despedida de la infancia".

Por una vez, en el viejo escenario que los incondicionales de Marsé ya conocen a la perfección, la realidad no se ve enriquecida por fantasías tejidas a base de negar o tergiversar la propia realidad. Esta vez, el marco habitual va a ser enriquecido por una aventura "de verdad", pues uno de los personajes habituales partirá hacia Shanghai con una misión muy arriesgada, en el curso de la cual habrá de enfrentarse a nazis sanguinarios, pistoleros sin piedad y mujeres fatales que le salen al paso en los más sórdidos cabarets de la ciudad prohibida. Que, en definitiva, no quede claro si el héroe vivió o no de verdad las peripecias que se le atribuyen poco importa, pues mientras tanto nace ante los ojos del lector una estupenda novela de aventuras, con todos los alicientes del género.

Kráčajú zvoľna za hviezdnatej septembrovej noci po mäkkom koberci z konfiet a serpentín opustenou ulicou, ozdobenou množstvom girlánd, farebných papierikov a poškodených lampiónov.

En la cabina de un cine de barrio, una prostituta es asesinada a sangre fría. Pero el misterio no está en el quién ni en el cómo, sino en el por qué. Y ni el propio asesino recuerda el motivo

Dentro de la obra de Juan Marsé, Últimas tardes con Teresa ocupa un lugar especial y muy significativo, pues en ella se dan cita todos los elementos de su particular mundo narrativo, la geografía de su enorme talento. A lo largo de sus páginas nos encontramos con dos personajes cuya larga y feliz estancia entre los lectores les ha convertido, como siempre ocurre con los grandes tipos de la literatura, en mitos, encarnaciones de su tiempo. Teresa, muchacha rebelde, universitaria e izquierdista, hija de la burguesía catalana; y el inmigrante, chava, murciano y ladrón de motos llamado Pijoaparte viven una historia de amor que refleja todas las contradicciones de una época, el esplendor, la miseria y la mediocridad de las clases sociales, la ingenuidad del compromiso fácil y la amargura y el resentimiento de los perdedores, habitantes de un exilio interior en el que, forjados en tantas derrotas, sueñan como niños

Histoire d'un amour fou, trompé mais aussi loufoque et dérisoire, L'Amant bilingue nous fournit un instantané pertinent, sous forme de comédie douce-amère, de la Barcelone de l'enfance et de l'adolescence de l'auteur à travers la difficile reconquête par son héros Joan Marés - de l'épouse qui l'a abandonné, la " bellissime " Norma Valenti.

Esta novela forma un todo con La oscura historia de la prima Montse. En Los misterios de Colores. Lo más llamativo del libro, técnicamente, son los variados registros que se emplean para narrar cada capítulo; aunque la sucesión de personas y tiempos del verbo llega a ser algo caótica. La Iglesia católica en España disfruta de un estatus de privilegio. Esta postura arrastra a interferir en la vida cotidiana de los españoles. Se desvía de su misión divina poco propensa a los placeres terrenales. En este contexto, se asocia con el poder terrenal para robar al pueblo y especialmente a controlar las almas. La Iglesia adopta una actitud perjudicial e inapropiada en contradicción con las prescripciones eclesiásticas que se destacan en la obra.

Selten liest sich das Alterswerk eines großen Autors so jugendlich frisch wie hier Juan Marsés kurzer Roman Gute Nachrichten auf Papierfliegern. Das liegt natürlich nicht zuletzt an Bruno, dem fünfzehnjährigen Protagonisten. Der schüchterne, aber liebenswerte Junge lebt allein mit seiner Mutter in Barcelona und arbeitet als Laufbursche in einer Konditorei. Doch jetzt, im August, beginnen die Ferien, und Bruno vertreibt sich die Urlaubszeit mit einem Nebenjob der etwas anderen Art. Er hilft der alten Frau Pauli, die mit ihrem blauen Papagei im oberen Stockwerk wohnt, Zeitungen zu sammeln. Aus diesen faltet Frau Pauli, die während des Krieges aus ihrer Heimat Polen geflohen und als Variététänzerin nach Barcelona verschlagen worden war, Papierflieger und lässt sie Tag für Tag vom Balkon aus über das Viertel gleiten. Wieso sie alle Welt mit guten Nachrichten beglücken will, erfahren wir erst auf den letzten Seiten dieses kurzweiligen, traurig-schönen Romans. Denn die Fotos in der Wohnung der alten Dame bergen, inmitten von Federboas, Stöckelschuhen und Lippenstiften, eine tragische Wahrheit …

El relato, que empieza como una satira política, contraponiendo la “chatarra retórica” de Forest a la corrosiva franqueza de Mariana, va adentrándose poco a poco en zonas cada vez más profundas que añaden una insólita dimensión a la novela. La sátira acaba en una fantasmagorica ambigua y misteriosa, entre Borges y Henry James, que convierte esta obra de Marsé en la más ambiciosa de todas las suyas. Partiendo de una serie de situaciones y personajes característicos en su producción. “La muchacha de las bragas de oro” va mucho más lejos, enriqueciendo sus perspectivas y dándonos el más completo y maduro de sus libros.

Der Roman des span. Autors erzählt von der zum Scheitern verurteilten Beziehung einer naiven höheren Tochter zu einem kriminellen Taugenichts.

Dielo zobrazujúce tématiku „sladkého života“.