Rudolf Havel Knihy

Herec v netradičnej úlohe spoluautora knihy - korešpondencia Ladislava Chudíka s básnikom Jaroslavom Seifertom ...

Stať, v originále nazvaná Geschichte der böhmischen Pikarden und Adamiten, vyšlá původně v Aktech Královské české společnosti nauk, vyšlá samostatně k 150. výročí autorova úmrtí. Jedná se o vyvrácení dvou dobových iluzí - že východočeští blouznivci (marokáni, nebo také děti čistého živého), jsou deisté ve smyslu deismu Voltairova, Lessingova a Herderova; a o iluzi, že tito, stejně jako kdysi čeští bratří, mají něco společného s adamitskými orgiemi. Ústřední tezí je to, že čeští pikarti nemají nic společného s Pikardií, ale s beghardy a že adamité nemají s opravdovým pikartstvím a s jednotou českých bratří nic společného. S předmluvou Františka Palackého, poznámkami autora a doslovem překladatele.

V literární pozůstalosti velikého buditele českého a jazykozpytce Josefa Jungmanna (1773—1847) uchovala se řada drobných článků, kterým po smrti Jungmannově bylo dáno jméno: Zápisky. Jungmann článečky tyto, jak vyplývá z jeho vlastních slov („Pokud ještě v svém 72. roce pamatuji" a„tak i teď nalézám ve Sternberce") psal ke konci svého života, r. 1845 za pobytu v lázních Šternberských. Zápisky psal sice, aniž by byl pomýšlel kdy na jejich uveřejnění, ale nepsal je jen pro sebe, nýbrž pro ty, kdo přijíti měli po něm a kdo by se obírali jeho velikým životním dílem. V zápiskách nechtěl podat i Jungmann svůj celý vlastní životopis a z tohoto důvodu: Napsat životopis celý nechtěl, ježto si netroufal, že by o sobě vždy nemluvil buď lépe, nebo hůře, nežli by bylo skutečnosti odpovídalo, omezil se proto jen na úryvky, na podání upomínek z mládí svého a na řadu afforismů, které nám osvětlují jeho světový názor. Upomínky na různé události z mládí jsou cenným materiálem literárnímu historikovi právě jako jeho afforismy, které dávají nám nahlédnouti do nitra Jungmann ova. Ze „Zápisků“ poznáváme že Jungmann nebyl jen střízlivý filolog, nýbrž i muž, který přemýšlel o poslání člověka, jen poměru k světu a který se obíral i otázkami politickými. Z Úvodu. Dr. Zděnek V. Tobolka

Souborné vydání básnické žně jednoho z největších moderních českých básníků zahrnuje poezii prvního dvacetiletí autorovy tvorby. Představuje klasickou hodnotu naší literatury. 1. vydání tohoto souboru sestaveného Rudolfem Havlem s doslovem J. M. Tomeše.

Poeova slavná báseň. Souběžný anglický a český text. Proč překladatel Tomáš Jacko znovu sáhl po Poeově slavné a také už velmi staré básni, zdomácnělé v Čechách pod názvem Havran? Určitě to není tím, že by byl naivním novátorem. Jacko je básník, který pojímá poezii jako intelektuální dobrodružství a kterého baví kulturní tradice, a překladatel, který jako by si s tradicí českého Havrana vědomě hrál. Možná právě proto nazval svého Havrana Krkavcem. V tom jistě frontálně útočí na dlouho zažitý kulturní znak. Krkavec ale současně přesně ladí s eufonickým rozvrhem jeho převodu. Pro ty, kdo chtějí dnes dobře poznat Poeovu báseň, je preciznost Jackova Krkavce ideální. V první části je překlad doplněný abstraktními ilustracemi Olgy Hankové, v druhé části je pak báseň publikována bilingvně.

Kniha Literární pouť Karla Hynka Máchy, sestavená dnes nejvýznamnějším máchovským badatelem Pavlem Vašákem, je od svého prvního vydání dodnes základní příručkou pro studenty, literární historiky a všechny vážné zájemce o české kulturní dějiny. Nabízí neobyčejně zasvěcený a plastický pohled na významnou etapu českých literárních dějin, v mnoha směrech koriguje stále rozšířenou zjednodušující představu o nepochopení Máchova díla, zvláště pokud jde o J. K. Tyla, a umožňuje pochopit souvislosti, které v základních literárně historických výkladech zpravidla nejsou postiženy.

Jde o Vančurovo vrcholné dílo, přestože je nedokončené. Vančura v něm vyjádřil osobitým básnickým viděním přesvědčení o nezdolnosti a vnitřní síle českého národa, jeho vzdělanosti a jazyku.

Komplexní literárněhistorická monografie o interpretačnězřejmě nejsložitější osobnosti české poezie dvacátého století sleduje v deseti rozsáhlých, vnitřně bohatě členěných kapitolách všechny básníkovy zásadní životní a literární peripetie, literární kontext i dobové přijetí jeho díla. Kniha je doplněna poznámkovým aparátem, široce fotograficky dokumentovanými kalendárii života a díla, důkladnou personální bibliografií,anglickým résumé a přehlednými rejstříky autorů i děl.

Deset kapitol o horách, v nichž se zpožďují staletí, o lidu, který žije životem polopohanských pastevců a primitivních rolníků a dřevařů, o loupežnicích, kteří bohatým berou a chudým dávají. Žeň z let 1932-34, kdy Olbracht prochází bývalou Podkarpatskou Rusí, dívá se, rozmlouvá slidmi, zaznamenává, komentuje. V odlehlém údolí nachází vesnici, v níž vládne teprve 11. stol., jinde dokonává kolonie Němců, kterou sem kdysi přesídlila s mnoha privilegii Marie Terezie, po vsích živoří židovští řemeslníci, zatlačovaní moderní průmyslovou výrobou a lépe organisovanou lichvou bank. Rusíni nemají školy, učebnice ani učitele a politicky vládne agrární strana. Nade vším je tu pak český buržoasní byrokrat, především četník a notář. Situace, která činí z pozorovatele spíše skeptika, než optimistu; ale Olbracht věří, že se jednou vše změní a že podkarpatský lid najde svou pravou vlast.

Golet v údolí je sbírka tří povídek, jejichž děj probíhá v židovské vesničce Polana, v níž Olbracht důvěrně zachycuje mentalitu i zvyky podkarpatské židovské komunity.