Kateřina Vinšová Knihy

Ve vesnici se objeví krásná Halabala, do které se okamžitě zamiluje Obelix. Sotva započatý románek rychle pohřbí zpráva, že Tragikomixe, Halabalina snoubence, odvlekli Římané do Afriky do legií. Asterix a (hlavně) Obelix v takové chvíli nezaváhají ani na okamžik a vyrážejí mládenci na pomoc.

Do horské vesnice krátce po válce přijde záhadný cizinec – a místním se nelíbí, že odhaluje jejich černé svědomí. Když je nato zavražděn, pověří úřady jednoho z místních, Brodecka, navrátilce z koncentračního tábora, aby celou věc vyšetřil. Takový je v nejvyšší stručnosti a největším zjednodušení námět světově proslulého románu Philippa Claudela. Jeden z nejlepších a nejsvéráznějších francouzských komiksových tvůrců Manu Larcenet opatřil tuto předlohu stejně strhující výtvarnou podobou. Limitovaná edice s odlišnou variantou obálky s otevřeným hřbetem na plátnu (švýcarská vazba), jednotlivé kusy číslovány v dolním rohu, jak na boxu, tak na samotné knize.

Britské ostrovy čelí invazi římských vojsk. Situace začíná být zoufalá, proto jeden z obránců vyráží do Galie za svým bratrancem Astrixem, aby ho požádal o pomoc. Asterix a Obelix neváhají ani okamžik a vyrážejí do Anglie s plným sudem čarovného nápoje. Římané se o tom ale dozvědí a snaží se zabránit doručení nápoje za každou cenu.

Celá Hispánie je už v rukou Cézara. Celá? Ne! Jedna malá vesnička pořád odolává. Šťastná náhoda nahraje Cézarovi, když se mu podaří zmocnit se náčelníkova syna. S takovýmto rukojmím vypadá situace poněkud jinak. Chlapec ale nezůstane v zajetí Římanů dlouho, neboť cestou do římského tábora Grogarum narazí se svojí eskortou na Asterixe a Obelixe. Je jasné, co musí následovat: chlapce je potřeba dopravit domů.

Geniální vojevůdce a stratég Caesar přijde s důmyslným plánem, jak rozmělnit jednotu nepoddajných Galů a konečně si je podrobit: v blízkosti jejich vesničky postaví moderní antické Sídliště bohů z mramorových římských činžáků.

Autor nás v prvním díle svého historického románu zavádí na císařský dvůr mocné římské říše za vlády Caliguly a jeho nástupců. Ústřední postavou je mladičký Titus, který úspěšně vzdoruje nástrahám a intrikám císařského dvora. Současně se ocitáme v daleké Palestině, kde vyrůstá ctižádostivá princezna Berenika. Příběh sleduje životní osudy hlavních protagonistů až k osudovému setkání, k němuž dojde právě kvůli politickým nepokojům. Boj o císařský trůn a Jeruzalém vrcholí...

Legendární dobrodružství se světoznámým mladým reportérem Tintinem a jeho nerozlučným kamarádem, psem Špuntem.

Tintin je odvážný reportér, který se svým psem Filutou zažívá ta nejbláznivější a nejneuvěřitelnější dobrodružství na všech světadílech a s důvtipem překoná všechny překážky, přemůže proradné zločince i nepřátele a vždy dosáhne cíle. Belgický kreslíř Hergé, který si postavu Tintina vymyslel, je dnes uznávaným klasikem evropského komiksu. Příběh přímo navazuje na Tajemství Jednorožce. Jde o jedno z nejlepších Tintinových dobrodružství, plné nečekaných zvratů a komických situací. Poprvé se v tomto příběhu představuje vědec Hluchavka, který, co se týče vtipných hlášek, výtečně sekunduje oběma detektivům Kadlecovi a Tkadlecovi. Příběh končí na zámku Moulinsart, který se nadále stane výchozím bodem všech Tintinových výprav

Tintin je odvážný reportér, který se svým psem Filutou zažívá ta nejbláznivější a nejneuvěřitelnější dobrodružství na všech světadílech a s důvtipem překoná všechny překážky, přemůže proradné zločince i nepřátele a vždy dosáhne cíle. Belgický kreslíř Hergé, který si postavu Tintina vymyslel, je dnes uznávaným klasikem evropského komiksu. Chrám Slunce bezprostředně navazuje na příběh 7 křišťálových koulí. Pátrání po zmizelé incké mumii vrcholí a Tintin se neváhá vydat za ní do Jižní Ameriky. Pronásleduje též únosce profesora Hluchavky a po mnoha dobrodružstvích se dostane až do chrámu samotného velkého Inky. Kniha obsahuje jednu z nejslavnějších sekvencí v historii komiksu, tzv. vlakovou scénu.

Magická Sicílie, rodné Mineo, ten "pupek světa", který uchovává dědictví Řeků a Arabů, kraj "těch posledních", nejchudších rolníků a řemeslníků, kteří zároveň píší básně, zabývají se hudbou, propadají astronomické a botanické vášni, kraj léčitelů a kulinářů, je inspirací takřka všech Bonaviriho knih. Lyrický deník Nezměrný čas (1976) "byl napsán z velké části v Mineu roku 1955", tedy v době, kdy zde Bonaviri pracoval jako praktický lékař. Tato próza může být čtenáři úvodem do Bonaviriho světa, básnickým průvodcem po Mineu a okolí, tamějších bytostech a věcech, mytologii, jazyku... V následujícím textu Dolcissimo (1978), kde je Mineo překřtěno na Zebulonii, kam přijíždějí dva lékaři, aby zkoumali "názory, duševní sklony a zřejmé omyly a bludy", do nichž zabředli Zebuloňané, jsme již naplno vrženi do "lesa symbolů a metamorfóz", do nečekaných souvislostí mikrosvěta a makrosvěta, do bezčasí, v němž se živí potkávají s mrtvými, do strhujícího rytmu jazyka, který nic nezapomíná.

Tato kniha Umberta Eca je jakýmsi protějškem jeho Dějin krásy. Co je vlastně opakem krásy? Na tuto otázku hledá autor odpověď na stránkách výpravné ilustrované publikace, kde na příkladech děl literárních i výtvarných ukazuje, že opak krásy se neomezuje jen na ohyzdnost satyrů či Harpyjí. Protějškem krásy jsou také groteskní tvary, odpudivé, dekadentní ovzduší opiových doupat, kam vstupuje Dorian Gray, svět vampírů i podivných bytostí vylovených z moře, neovladatelných pudů i děsu, prorockých vizí i apokalypsy, banálního zla i napohled směšných příhod. To vše není krásné, je to však podmanivé. Při četbě knihy nemůžeme nedat za pravdu moudrému Římanovi, když říká, že v přírodě není ošklivosti.

Za guvernérem v Condatu přijíždí na inspekci kvestor Claudius Zánětnervus. Po požití otráveného zeleninového vývaru se mu udělá zle a jeho život visí na vlásku. Zachránit ho může jen protěž, která roste vysoko v helvétských horách. Vypravit se pro ni, to je úkol jako stvořený pro Asterixe a jeho nerozlučného přítele Obelixe.

Mezi Rigou a Turínem, mezi židovským otcem a matkou protestantkou, mezi němčinou a italštinou, mezi literaturou a rodinou. Intimní život na pozadí velkých dějin. Vzdálení otcové je kniha velice osobní, neboť její autorka v ní hledá v čase a proměnách minulého století svá já: německy mluvící holčičku, která vyrůstá na přelomu 20. a 30. let v kosmopolitní Rize v rodině emancipované italské intelektuálky a židovského bonvivána, dospívající dívku vychovávanou babičkou v komunitě valdenských v piemontské vísce u francouzských hranic a nakonec manželku a matku, mladou ženu, která „se musela zrodit sama ze sebe“, která se přivedla na svět „spolu se svými dětmi“ v italském Turíně, kde se v době od poválečné obnovy po revoltující sedmdesátá léta pokouší skloubit čas pro rodinu s časem pro svou niternou potřebu, kterou je psaní. Zároveň je to i kniha přinášející sdílenou zkušenost s „malými“ rodinnými traumaty. Na pozadí Marinina života běží „velké“ dějiny: nacismus, fašismus, holokaust, odboj, ekonomický boom, olověná léta. Obecné a častým používáním poněkud vyprázdněné termíny jako identita, kořeny, tradice, multikulturalita mají v jejích výrazově střídmých a vycizelovaných vzpomínkách konkrétní, proměnlivý a stále živý obsah. Vrcholná próza Mariny Jarre čtenáře odzbrojí svou syrovostí a upřímností a zasáhne svou křehkostí a krásou.

Další dobrodružství reportéra Tintina a jeho psa Filuty, kteří se tentokrát účastní stavby rakety, která míří k Měsíci. Konstruktérem rakety je Tintinův přítel vynálezce Hluchavka. Stavbu chce překazit banda gangsterů, podporovaná nepřátelskou cizí mocností.

Další z komiksových dobrodružství proslulého Tintina je přímým pokračováním titulu Míříme na Měsíc. Slavného reportéra Tintina jsme opustili ve chvíli, kdy se společně se svými přáteli vydává v raketě k Měsíci. Netuší, že na palubě je černý pasažér, který má jediný úkol - zneškodnit posádku a raketu i se všemi technickými vymoženostmi dopravit na Zemi na území nepřátelské mocnosti. A jako vždy, úspěch celé výpravy záleží na Tintinovi a jeho věrném psu Filutovi. Komiks je proslulý reálným vykreslením přistání a pohybu na Měsíci, který byl tehdy ještě pouhou utopií.

Prožijte s Tintinem další komiksové dobrodružství! Během nebezpečné výpravy do Tibetu, kam ho zavedla vzpomínka na přítele Čanga, objeví Tintin nechtěně stopy po bájném yettim. Skvělou roli v tibetských velehorách opět sehraje kapitán Haddock, který se tu představí jako odvážný, ale značně nešikovný horolezec. A Filutovi, tomu se zase zdá strašidelným psí sen poté, co si lízl whisky.

Muž na prahu šedesátky, který strávil život v horách severní Itálie a zná je nazpaměť, převádí ilegální běžence přes hranici, ale na rozdíl od svých dvou druhů ze vsi běžencům po převedení vrací peníze. Když se o jeho gestu začne mluvit v novinách a v televizi, je nucen vesnici opustit, odejde do přímořského městečka, kde si najde práci. Jako šikovný řemeslník má pro místní kostel opravit mramorovou sochu Krista na kříži, kterou kdysi vytvořil mladičký sochař hned potom, co se vrátil ze zákopů první světové války. Bylo to na objednávku tehdy liberálně smýšlející církve, která mu dovolila ztvárnit Ježíše nahého, později však dala jeho bedra zakrýt draperií. Teď má být zakrytí odstraněno. Socha skrývá různá tajemství, která pozornému a citlivému restaurátorovi neujdou a nad nimiž se hluboce humánně zamýšlí z pohledu ateisty. Autor nás ve svém posledním, velmi poetickém textu zavede i na skok do bravurně vylíčené rodné Neapole a nebude chybět ani tajuplné setkání protagonisty s jistou záhadnou ženou…

Kosmické grotesky vznikaly v šedesátých letech 20. století a Italo Calvino jimi definitivně opouštěl klasické vyprávěcí postupy, neboť patřil k autorům, kteří neustále propátrávají nové cesty. Výchozím materiálem těchto povídek tentokrát nebyly lidské příběhy, nýbrž astrofyzikální a matematické teorie o vzniku vesmíru, fyzikální či genetické objevy a také filozofické spekulace. To vše nám zprostředkovává proteovský vypravěč jménem Qfwfq, jenž je – ve svých nekonečných proměnách – obrazem samotného vesmíru. Qfwfq je nejprve soustředěn v bodu, z něhož v důsledku velkého třesku vznikne kosmos, posléze koluje vesmírem jako shluk atomů, je minerálem, podílí se na vývoji druhů, v jisté fázi je mimo jiné i dinosaurem. Rozpomíná se na miliardy let trvající historii světa a to, co si vybavuje, je velmi mnohotvárné a také nanejvýš podivuhodné… Předkládaný nový český překlad poprvé přináší kompletní vydání těchto kosmikomických příběhů.

Autor publikace sleduje v pěti kapitolách vývoj estetického vnímání od antiky do současnosti. Rozebírá základní kategorie lidského vnímání - pojetí krásna - a umělecké tvorby a úlohu estetiky ve smyslovém poznávání světa a konfrontuje je s názory předních světových filosofů a literátů. Součástí publikace je i obsáhlá výběrová bibliografie k dané problematice.

Souborné vydání 32 různorodých povídek známého italského autora z let 1945-1958. Jedná se o první svazek původního autorského souboru Povídky vydaného v roce 1958, zahrnuté texty jsou tematicky i stylisticky velmi různorodé. V několika povídkách autor přibližuje proces dospívání v Ligurii, kraji z jedné strany obehnaném horami a z druhé mořem. Část dalších povídek pracuje s pohádkovými motivy či na osudech prosťáčka Marcovalda zachycuje problémy objevující se v moderních velkoměstech. Povídky reflektující válečné zkušenosti a situace z odboje tematizují chladnokrevnost, zradu, odhodlání a okamžiky bezbřehého násilí. Je zde zachycen jedinečný úhel pohledu jednotlivých postav, který zpravidla vychází z jejich psychologického, sociálního a historického zakotvení.

První díl nového cyklu historických románů Roberta Merleho, volně navazující na sextalogii Dědictví otců. Čtenáře tentokrát provází dvorskými intrikami a pohnutými osudy Francie na sklonku vlády Jindřicha IV. syn vypravěče předchozích dílů a kouzelné vévodkyně z Guise Petr Emanuel ze Sioraku. Hlavním historickým hrdinou je zde ještě Jindřich IV., ale pozornost dospívajícího Petra Emanuela se začíná obracet stále více na dauphina Ludvíka, budoucího Ludvíka XIII. "Spravedlivého".... celý text

V dalším napínavém Tintinově příběhu se vše točí kolem ztraceného, trochu potřeštěného vědce Hluchavky. Tintin se vydává po jeho stopách a zjišťuje, že byl unesen cizí mocností, která se na něm snaží vymámit cenný objev a využít jej pro vojenské účely. Příběh jedinečným způsobem reflektuje období studené války a paroduje světovládné tendence tehdejšího Sovětského svazu.

4. vydání Jarní pohoda ve vesnici, kterou dobře známe, je narušena ohlášením oficiální návštěvy náčelníka sousední vesnice Nemoralixe. Ten přináší kotlík plný peněz, který chce ukrýt před římskými výběrčími daní. Kotlík je ovšem třeba svěřit do úschovy někomu spolehlivému. A kdo jiný by se na tento úkol hodil lépe než Asterix?

Soubor pěti povídek s tématem stáří a plynoucího času, s nímž se musí jednotliví protagonisté vyrovnat. Starý bohatý průmyslník se nechá zaměstnat jako vrátný v jedné ze svých budov; pedagog z hudební konzervatoře na odpočinku se po letech setká se svým někdejším žákem, dnes houslovým virtuosem; stařičký spisovatel žijící v ústraní na venkově je čestným hostem při udílení literární ceny pro začínající spisovatele, kde se cítí nepatřičně; někdejší vysloužilec z první světové války sleduje natáčení filmu o příhodě z vlastního mládí a nepoznává sebe ani přátele a ani onu dobu; a konečně v ústřední povídce, jež propůjčila jméno celé knize, zjišťuje starý hrdina při náhodném bezvýznamném setkání v jednom ospalém rakouském městečku, že čas neběží jen lineárně a že si s námi záludně pohrává.

Během temné noci, uprostřed běsnící bouře, navštíví osadu Galů věštec. Ačkoliv je to evidentní šarlatán, snadno si svými mystickými řečmi omotá většinu obyvatel kolem prstu a nechává se hýčkat v blahobytu. Pak ale padne do rukou Římanů a aby si zachránil život, přistoupí na návrh, aby se vrátil do osady a vyštval pověrčivé Galy z jejich domova.

Claudio Magris se zde vrací k tématu, jež je mu blízké a o němž psal už v románu Poslepu, k sochám z lodních přídí, hledícím před sebe na moře vstříc osudu a odvracejícím působení zlých sil. Kniha, která strhujícím způsobem líčí dějiny těchto figur a je doplněna i bohatým obrazovým materiálem, však není jen historií muzeálních kousků. Vypráví o moři, o ženách, o lodích i o literatuře. Sochy vystupují z mýtů a stávají se z nich skutečné ženské postavy – Sirény, bohyně, obyčejné ženy nebo věštkyně jako Kassandra, svůdnice, matky, vizionářky a další. Dočítáme se o hřbitovech pro lodě, o hrdinkách a dobrodruzích, kteří se vynořují z hlubin paměti a stávají se nesmrtelnými. Claudio Magris za tuto knihu obdržel v roce 2020 mezinárodní cenu MARetica udělovanou textům o moři.

Komisař Adamsberg má problém: z vězení uprchla vraždící ošetřovatelka, kterou kdysi zatkl a teď má na něho spadeno. Krom toho se svým týmem řeší případ dvou mrtvých mladíků, zdánlivě zabitých při vyřizování drogových účtů. Adamsbergovi na tom něco nesedí, především mu vadí hlína za jejich nehty. Pátrá, odkud se mohla vzít, a ukáže se, že pochází z hrobů, které mladí muži otevřeli a kde už několik měsíců odpočívaly dvě staré panny. Do hry vstupují i dva skolení jeleni se srdcem vyrvaným z těla a především jeden středověký, ne zcela srozumitelný text na přípravu jistého lektvaru… Jen snílek typu Adamsberga (s pomocí vzdělaného Danglarda) dovede dát věci do souvislostí. A to má na kriminálce nového poručíka promlouvajícího v racinovských verších, s nímž má jisté nevyřízené účty, a jeho oblíbená poručice Retancourtová záhadně zmizela. Adamsbergův tým je v ohrožení! Jak souvisejí zabití jeleni s pleněním hrobů a kdo všechno má na Adamsberga spadeno?

Speciální vydání k nezapomenutelnému příběhu o Asterixovi z Galie. Římané přijdou s novým rafinovaným plánem, jak si podrobit vesničku neporazitelných Galů. Podle galské tradice může jeden náčelník vyzvat jiného na souboj a vítěz se pak stává náčelníkem obou kmenů. Loajálního aŘímu oddaného galského náčelníka najdou velmi rychle, teď už jenom musí zařídit, aby se Majestatix před soubojem nemohl napít čarovného nápoje. No a tady se řešení opět nabízí samo: je potřeba zbavit se druida! Toto speciální album navíc obsahuje 16 redakčních stran zajímavostí ze světa Asterixe.

Legendární dobrodružství se světoznámým mladým reportérem Tintinem a jeho nerozlučným kamarádem, psem Špuntem.

Dobrodružství odvážného reportéra Tintina, které začalo v příběhu Faraonovy doutníky, se blíží do finále. Tintin cestuje na Dálný východ, aby zde konečně odhalil bandu pašeráků, která mu po celou cestu usiluje o život. Komiks patří po výtvarné stránce k nejoriginálnějším, protože belgický kreslíř Hergé se při tvorbě nechal výrazně inspirovat…

Tintin je odvážný reportér, který se svým psem Filutou zažívá ta nejbláznivější a nejneuvěřitelnější dobrodružství na všech světadílech a s důvtipem překoná všechny překážky, přemůže proradné zločince i nepřátele a vždy dosáhne cíle. Belgický kreslíř Hergé, který si postavu Tintina vymyslel, je dnes uznávaným klasikem evropského komiksu. Nový příběh Tintina a jeho přátel začíná jako opravdová detektivka: Význační vědci jsou jeden po druhém napadáni záhadným cizincem a upadají do spánku, z kterého je nelze probudit. Všechny oběti mají jedno společné: zúčastnily se výpravy do Jižní Ameriky, odkud do Evropy převezly mumii inckého vládce. Teprve Tintin objeví, že za vším stojí potomci Inků, kteří usilují o vrácení mumie zpět do své vlasti Peru. Tajemní cizinci však tentokrát Tintinovi stále unikají...

Černé zlato je chronologicky patnáctým Tintinovým dobrodružstvím. První černobílá verze začala vycházet roku 1939, Hergé umístil děj do vymyšlené arabské země Hemed, kde spolu soupeří dva ropní šejkové posedlí touhou po moci. Mezi nimi se ocitá Tintin a snaží se polapit zlotřilého padoucha dr. Müllera, s kterým se setkal již v příběhu Černý ostrov. Jízda pouští popletených detektivů Tkadlece a Kadlece patří k nejvtipnějším sekvencím celé série.

U pobřeží Skotska leží tajemný ostrov, kam se bojí kdokoli vkročit. Tintinovi však nezbývá než se na ostrov vydat, protože je na stopě penězokazců, a ti, jak se zdá, si udělali své doupě právě tam. Další z napínavých komiksů, které patří k tomu nejlepšímu ze světové komikové klasiky.

Ve svém devatenáctém příběhu se Tintin vydává do Arábie a spíše náhodou narazí na stopu novodobých otrokářů. Po četných dobrodružstvích zjistí, že za nekalými obchody stojí milionář a zločinec mezinárodního formátu Rastapopulos. Když se Tintinův přítel kapitán Haddock octne otrokářům tváří v tvář, použije snad největší sbírku svých nadávek, jakou se mu kdy podařilo vytvořit.

Římané se svých pokusů zničit nebo alespoň asimilovat neporaženou galskou osadu nevzdávají. Nová metoda spočívá v obkolesení malé osady obrovskou římskou aglomerací nazvanou Sídliště bohů. Jak však záhy zjistí její stavitel Lecorbus, stavební práce sabotované prohnamýni Galy nejdou práve nejrychleji.

Náš starý dobrý známý, svérázný, sympatický komisař Adamsberg je postaven před nový případ. Na jeho počátku je několik zdánlivých sebevražd, které zaujmou komisařovu pozornost, protože se u každé z nich najde nakreslené prapodivné znamení, naznačující, že věci se zřejmě nemají tak, jak na první pohled působí. Pátrání dovede tentokrát Adamsberga nejenom do vzdálených končin na mrazivý, mlhami zahalený Island, ale také k tajuplné společnosti lidí vyznávajících revoluční odkaz Maximiliena Robespierra, kteří se v dobových kostýmech a parukách scházejí na tajných zasedáních a do slova a do písmene reprodukují průběh někdejších schůzí revolučního Národního shromáždění. Jako i v předchozích knihách staví i zde autorka, profesí archeoložka, svůj příběh na pozadí historických skutečností, v nichž vyšetřovateli, komisaři Adamsbergovi účinně pomáhá orientovat se jeho velmi vzdělaný a bílému vínu holdující major Danglard.

Pád (1956) je poslední velkou prózou Alberta Camuse. Původně měl být zařazen do povídkové sbírky Exil a království, vzhledem k neustále se rozšiřujícímu obsahu díla se však spisovatel rozhodl povýšit jej na román a publikovat odděleně. Pád je jedinou Camusovou prózou, do jejíhož hrdiny vložil autobiografické prvky, přestože sklon pokoutního advokáta Clamence vynášet nad lidmi soud autorovi rozhodně vlastní nebyl, stejně jako neschopnost poznat a analyzovat vlastní vinu. Clamence nepřispěje na pomoc tonoucí sebevražedkyni – jako „člověk revolutující“ nemůže své provinění omluvit ani odpykat, protože nemá Boha ani budoucnost, která by mu dala rozhřešení. „Mytický“ ráz předešlých románů se rozhodl Camus v Pádu nahradit dušezpytným ponorem, neboť si, jak sám napsal v Zápisníku, předsevzal postihnout „lež, což je rozpor mezi vnějším projevem a skrytým životem člověka“.

Čtvrtý sešit Tintinových dobrodružství. V tomto příběhu podniká Tintin výpravu na Dálný východ. Během cesty lodí je však obviněn z pašování opia a rázem se zaplétá do neuvěřitelného sledu náhod, při němž odhalí mocný gang pašeráků drog. Faraonovy doutníky patří mezi jedno z nejnapínavějších a nejbláznivějších Tintinových dobrodružství.

Tintin se svými přáteli znovu vydává na dalekou cestu - tentokrát až do Austrálie. Jejich cesta je bohužel přerušena - letadlo je uneseno zloduchem, který Tintinovi už nejednou upláchl, milionářem Rastapopoulosem. V příběhu, který si v ničem nezadá s tajemným pátráním filmového Indiana Jonese, nachází Tintin na Zemi stopy po působení mimozemšťanů.

Další z mnoha neuvěřitelných dobrodružství neohroženého reportéra Tintina, kapitána Haddocka a věrného psa Filuty. Po velkém putování do Tibetu se v tomto příběhu Tintin rozhodl zůstat na zámku Moulinsart. I tam však dojde bezmála ke katastrofě - na zámek zavítá slavná operní pěvkyně Bianca Castafiore. Největší radost z ní pochopitelně má kapitán Haddock a snaží se slavnou pěvkyni dostat ze zámku co nejrychleji. Bohužel se však na Moulinsartu začnou dít podivné věci a Tintina čeká detektivní pátrání, při němž si kapitán Haddock po dlouhé době pořádně zanadává a profesor Hluchavka díky své hluchotě vše dokonale poplete. Nakladatelská anotace.

Komisař Adamsberg opět řeší zvláštní záhadu. Série úmrtí na první pohled nebudí podezření, že by se mohlo jednat o zločin, natolik je modus operandi podivný a prakticky neproveditelný. Ale Adamsberg za sérií úmrtí něco nejasně tuší, nevzdává se a řídí se svým příznačným mlhavým instinktem. Musí však čelit nedůvěřivosti svých kolegů a především odporu toho nejbližšího, vševěda a logického analytika majora Danglarda, který má tentokrát vůči Adamsbergovým postupům i jiné výhrady, než u něj bývá obvyklé. Vyšetřování Adamsberga zavede do poválečného sirotčince na jihu Francie, ke středověkým poustevnicím, holubům a starodávným holubníkům – a vše je prazvláštně propojeno smrtícími pavouky. Jako obvykle si přijdou na své nejen luštitelé záhad, ale i milovníci dobře psané literatury či historických reálií.

"Úplně první dobrodružství Asterixe a Obelixe" Jednoho dne musí pravda vyjít najevo. Jednoho dne se lidstvo konečně musí dozvědět to tajemství, jež ho udržuje v napětí přes dva tisíce let. Každý sice ví, že Obelix spadl do kotle s kouzelným lektvarem, když byl malý, jenže nikdo netuší, jak se to vlastně stalo.

Na stránkách této knihy, jejímž editorem je Umberto Eco, najdeme obrazy mistrovských děl všech dob. Ilustrace i rozsáhlá antologie textů čtenáři přibližují rozmanité představy o kráse, jak se projevovaly od dob starého Řecka až dodnes.

Nejde vlastně o román v pravém slova smyslu, nýbrž o jeho zhruba třetinový fragment, navíc v první rukopisné verzi. Čtyřicetiletý hrdina v něm při hledání otce, kterého nepoznal, nalézá na pozadí alžírské války svoje chudé a světlé alžírské dětství a současně matku jako princip lásky. Knihu doplňují náčrty a myšlenky, nastiňující základní obrysy zamýšleného díla, jež aspirovalo na nedostižný rozměr Vojny a míru či dobově bližšího Muže bez vlastností.

Odvážný reportér Tintin tentokrát míří do Jižní Ameriky, aby hledal indiánskou modlu, která byla ukradena z etnografického muzea. Po modle ovšem pátrá i banda zlodějů a ta se snaží za každou cestu Tintina zbavit. Tintin ani zloději však nevědí, že modla skrývá překvapivé tajemství.

Boží hora byla v Itálii publikována poprvé roku 2001 a od té doby měla řadu reedic. Ve Francii za ni v roce 2002 autor získal cenu Femina étranger a v Itálii byl právě v první dekádě jednadvacátého století označen věhlasným italským literárním kritikem za „autora desetiletí“. Útlý text knížky je psán jako deník třináctiletého chlapce žijícího v chudé neapolské čtvrti zvané Montedidio, jejíž jméno odkazuje na biblickou Boží horu. Vlastně sama tato čtvrť se svými uličkami, figurkami a každodenním životem v poválečných letech je svým způsobem protagonistou celého románu. Chlapec, který je v svých třinácti letech poslán do učení k truhláři, se setkává se starým židovským ševcem a zároveň mudrcem, pocházejícím odkudsi z východní Evropy, přeživším holocaust, který se chtěl po válce dostat do Palestiny, ale na své pouti skončil v Neapoli; poznává praktiky lásky se stejně mladičkou, ale mnohem zkušenější dívkou ze sousedství. Kniha skvěle zachycuje atmosféru doby a prostředí pohledem chlapce, který se velmi rychle seznamuje s realitou dospělých. Boží hora bývá také označována jako fotografie už zmizelé Neapole.

Dunaj má mnoho jmen, než se po 2850 kilometrech vlije do Černého moře: Donau, Dunaj, Duna, Dunar, Dunai. Kdo chce literárně zachytit proměnlivost oblastí, kterými řeka protéká, musí objevit nový literární žánr. Jedině tak se mohou prolnout dějiny a příběhy, pestrost krajů, zemí, lidí a jazyků. Magrisovi se podařilo napsat text na pomezí románu a eseje, deníku a autobiografie, kulturních dějin a cestopisu. ústředním tématem je stará habsburská říše a ohromující kulturní bohatství mizející střední Evropy.

Snad každý národ má ve své historii období, které by nejraději vymazal. Pro Italy je to nepochybně období Mussoliniho fašistického režimu. Sebastiano Vassalli se v románu Zlato světa zaměřil na podivný spůsob vyrovnaní se lidí s (vlastní) fašistickou minulostí. Pozornému čtenáři naznačí už první stránky, že autor se na tento proces dívá s úsměvem a baví se na účet národa, ku kterému sám patří. I když se při čtení člověk se smyslem pro černý humor baví, neustále pociťuje, že důvodů ke smíchu není příliš mnoho. Doslovem opatřil Jiří Pelán.

Tintin je odvážný reportér, který se svým psem Filutou zažívá ta nejbláznivější a nejneuvěřitelnější dobrodružství na všech světadílech a s důvtipem překoná všechny překážky, přemůže proradné zločince i nepřátele a vždy dosáhne cíle. Belgický kreslíř Hergé, který si postavu Tintina vymyslel, je dnes uznávaným klasikem evropského komiksu. Neohrožený reportér se s pejskem Filutou tentokrát vydává do Syldávie, aby tam doprovázel podivného profesora a znalce starých pečetí. Přitom narazí na spiknutí proti syldavskému králi a v krkolomné honičce pronásleduje lupiče starého žezla, bez něhož prý žádný syldavský král nemůže vládnout.

Tintin je odvážný reportér, který se svým psem Filutou zažívá ta nejbláznivější a nejneuvěřitelnější dobrodružství na všech světadílech. Belgický kreslíř Hergé, který si postavu Tintina vymyslel, je dnes uznávaným klasikem evropského komiksu. V příběhu z Ameriky Tintin během prohibice ve 30. Letech minulého století sám zatočí s bandou gangsterů a bojuje s nepřátelsky naladěnými indiány.

Tintinova dobrodružství 23 Tintin a los Pícaros Poslední dokončené dobrodružství zavede slavného Tintina znovu do smyšlené jihoamerické země San Teodoros. Generál Tapioca, který tam vládne jako diktátor, uvěznil zpěvačku Bianku Castafiore, protože údajně připravovala proti němu spiknutí. Tintin váhá, protože se obává, že jde o léčku, ale přesto se vydává spolu s kapitánem Haddockem a s profesorem Hluchavkou do Jižní Ameriky, aby slavnou zpěvačku zachránil. Jeho obavy se však potvrdí, stávají se z nich vězni a Tintin musí využít veškerý svůj um, aby zpěvačku osvobodil a zemi zbavil nelítostného diktátora.

Novelou Indické nokturno vstoupil italský spisovatel Antonio Tabucchi v osmdesátých letech na evropskou literární scénu, roku 1987 za ni obdržel prestižní francouzskou cenu Médicis Étranger (mezi jeho rivaly byl tehdy i Bohumil Hrabal), tato kniha byla také úspěšně zfilmována. Je pojata jako cesta po Indii – mohla by sloužit i jako průvodce pro milovníky neobvyklého putování, jak říká v úvodní poznámce autor. Protagonista hledá svého přítele, jeho pouť je však i poutí po stopách vlastní minulosti a mění se v hledání sama sebe.

Soubor šestnácti nedávno vzniklých esejistických textů známého spisovatele a badatele nese název prvního z nich, věnovaného mimořádně aktuálnímu tématu: potřebě určité společnosti mít svého nepřítele a utvořit si jeho obraz. Svazek se vyznačuje tematickou rozmanitostí, sahající od literárních lásek mládí přes otázky poetiky či etiky výzkumu v oblasti medicíny až po představení autorova vlastního zralého díla. Vedle Ecovy příslovečné erudice řadu textů spojují autorovy oblíbené motivy, z nichž on sám výslovně uvádí absolutno, ošklivost a oheň.

Román vykreslující politickou situaci italského jihu na přelomu 19. a 20. století za éry Francisca Crispiho. Je to období neprůhledné vládní politiky, velkých bankovních skandálů, korupce, protekcionářství a osobnost F. Crispiho zde vystupuje jako dosti výrazná a kontroverzní postava. Kniha začíná úkladnou vraždou komtura Notarbartola ve vlaku, když cestoval do Palerma. V pozadí tohoto zločinu stojí poslanec a mafiánský kmotr Raffaele Palizzolo (říká se Labuť), který je ústřední postavou románu. Pachatelé komturovy vraždy jsou čtenáři známí hned od počátku a ten má pak po celou dobu četby možnost sledovat klikatost cest spravedlnosti a obtížnost dokázat pravdu. Svědky totiž jsou Siciliáni, kteří se bojí mafie a o své rodiny. Autor se na mnoha místech knihy očima různých postav zamýšlí nad Sicílií, vztahy mezi italským Jihem a Severem. Úvahy nad pojmem mafie a líčení jejích praktik se prolínají celým dějem. Neobvyklé je jeho formální řešení: Vassalli ho rozčlenil do tří výjevů (zahrnují léta 1893–1904), které symbolicky nazval Peklo, Očistec a Ráj; po něm následuje Epilog (zasazený do r. 1920), v němž se čtenář dozví o dalších Palizzolových osudech.

Chiméra je nejslavnějším a nejvýznamnějším románem Sebastiana Vassalliho (1941–2015), který za ni v roce 1990 obdržel významnou italskou cenu Premio Strega (posléze se odmítal literárních soutěží účastnit). Chiméra přivádí čtenáře do doby na přelomu 16. a 17. století, do Lombardie, do oblasti Pádské nížiny, především do již neexistující vesnice Zardino a jejího okolí, míst, kde se v tvrdých podmínkách pěstovala rýže. Autor vytáhl na světlo denní příběh, zasutý hluboko v minulosti a na tehdejší dobu celkem běžný, příběh dívky jménem Antonia, „zardinské čarodějnice“, která ve dvaceti letech skončila upálená na hranici jen proto, že byla jiná než ostatní. Antonia je nalezenec, vyrůstala v Novaře v sirotčinci u jeptišek. V deseti letech si ji k sobě do Zardina vzali bezdětní manželé Nidasiovi, což nebylo nic neobvyklého, ve většině případů si však adoptivní rodiče udělali z nalezence služku, kdežto Nidasiovi se k Antonii chovali jako k vlastní. Zato ve vesnici ji měl rád jen málokdo, přestože byla milá a hodná, lidé jí nemohli odpustit její krásu, její svým způsobem výjimečné postavení. A lidská nenávist, spojená s nevědomostí a strachem, dohnala Antoniu před inkviziční soud, který neznal slitování. Sebastiano Vassalli v této strhující historické fresce líčí se syrovou objektivitou, důkladností a bez příkras drsný každodenní život a tíživé ovzduší, jaké v tomto cípu světa panovalo za protireformace v době španělské nadvlády.

Krátký román je parodií na „drsné“ americké detektivky. Vypráví o muži jménem Lee Anderson. Lee je mohutně stavěný muž bílé pleti, ve skutečnosti však pochází z rodiny míšenců a protože mu jeho mladšího bratra zabili rasističtí sousedé, nese si v srdci hlubokou nenávist vůči bílým lidem. První román francouzského spisovatele Borise Viana (1920-1959). Vian knihu napsal za pouhé dva týdny a prezentoval ji jako překlad románu černošského amerického spisovatele Vernona Sullivana, ač ve skutečnosti je Vian autorem románu a Sullivana si spolu se svým přítelem, vydavatelem románu Jeanem d'Halluinem vymysleli. Román vyvolal bouři nevole mezi francouzskými kritiky pro své sadistické a pornografické motivy, ale zároveň se v roce 1946 stal jednou z nejprodávanějších francouzských knih. Ačkoli bylo brzy odhaleno, že Vian je skutečným autorem románu, Vian v mystifikaci pokračoval a pod Sullivanovým jménem vydal ještě další tři romány. Vydávání románu bylo několikrát zakázáno francouzskými úřady.

Tématem románu Pro nedostatek důkazů, jehož autorem je jeden z největších současných italských spisovatelů Claudio Magris a který už vyšel v překladech v mnoha zemích, jsou války všech dob a ve všech koutech světa, války jakoby téměř neodmyslitelné od života. Krví zbarvují román do ruda, černě barvou pleti v podpalubích otrokářských lodí, temně mořskými hlubinami pohlcujícími poklady i osudy, do šeda dýmem z kremačních pecí jediného vyhlazovacího tábora v Itálii, Risiery di San Sabba u Terstu, do běla vápnem, které po válce chvatně zabílilo obviňující nápisy na stěnách tohoto lágru. Právě ty si opsal do zápisníku hlavní hrdina, který celý život sbíral zbraně všeho druhu s úmyslem vytvořit jakési muzeum války, jehož účelem mělo být nastolení míru. Plán se mu ale nezdařilo dokončit, protože zahynul při požáru v hangáru, v němž přebýval uprostřed svých sbírek. Úkolu zřídit a uspořádat muzeum se ujme doktorka Luisa Brooksová, žena, nesoucí tíhu osudů svých předků, z jedné strany židovských a z druhé černých otroků, jejíž příběh se vine jako červená nit celým románem. Autor nás provází sály budoucího muzea a v souvislosti s danými exponáty nám předkládá množství příběhů, pokaždé nějakým způsobem válečných nebo bojovných. Například nás zavede do Prahy v dobách, kdy sem slavný cestovatel, botanik a etnograf Adalberto Vojtěch Frič přivezl Čerwuiše zvaného Červíček z indiánského kmene Čamakoko…

Vypadá jako malý tlusťoučký čuník a jeho maminka podnikatelka je mrzutá, že ani trochu nepřipomíná ideální dítě. Michele je zas nešťastný, že na něj nikdo nemá čas, a tak jedinou radost nachází u laskavě vrnící ledničky. Tahle Ledna z Ledova ho dokonce jmenovala markýzem z Pudinků a Koblihova a pasovala na rytíře Břichopáska Udatného. A to bylo dobře, protože když se Michele ocitl ve spárech Liběnky Kostlivé z Ústavu pro vyzáblé, opravdu odvahu potřeboval. Utekl - a pak následovalo dobrodružství jedno za druhým.

V tomto příběhu se Tintin poprvé představil v barvě. Vydává se do Afriky na cestu plnou dobrodružství a nástrah. Během práce si Tintinův tvůrce Hergé ověřoval tvůrčí postupy, jimiž se mu pak dařilo po dlouhá léta zaujmout čtenáře. Komiksové album je rovněž pověstné pro spory, které se vedly nad jeho obsahem. Některým kritikům se zdálo, že Tintin je příliš krutý vůči zvířatům v Africe a že se chová přezíravě vůči domorodcům.

Reportér Tintin a jeho psík Filuta se vydávají do revolučního Ruska, aby tam zažili neuvěřitelná dobrodružství a se slávou se vrátili zpět. Tak se v lednu 1929 v Belgii zrodila jedna z nejslavnějších komiksových postav – reportér Tintin. Jeho úplně první příběh je celý černobílý a hlavní postava teprve získává své obrysy, které si pak podrží dalších 54 let. Zajímavá četba pro všechny příznivce Tintina i neobvyklý tip pro sběratele komiksů.

Román z exotického prostředí marocké pouště konfrontuje prostý svět horalů s myšlením poevropštělých policistů, kteří zde provádějí pátrání.

Během temné noci, uprostřed běsnící bouře, navštíví osadu Galů věštec. Ačkoliv je to evidentní šarlatán, snadno si svými mystickými řečmi omotá většinu obyvatel kolem prstu a nechává se hýčkat v blahobytu. Pak ale padne do rukou Římanů a aby si zachránil život, přistoupí na návrh, aby se vrátil do osady a vyštval pověrčivé Galy z jejich domova.

Překlad francouzského výboru vydaného roku 2002 přináší úryvky z děl různých žánrů: novinové články, úryvky beletristických děl nebo esejů, osobní dopisy, předmluvy ke sborníkům a ukazuje jak různorodost Camusovy tvorby, tak hlubokou jednotu jeho otázek i přesvědčení. Vybrané texty byly napsány v letech 1943 až 1958 a od té doby se mnoho změnilo a otázka terorismu nabyla podstatně odlišných rozměrů. Camus se nedožil nezávislého Alžírska, ani pádu SSSR, ani vzestupu náboženského fanatismu. Přestože promýšlel a psal tyto stránky pro svou dobu, nepochybně se týkají i nás – ať jde o novinové články nebo úryvky z esejů a literárních děl – a mohou nám pomoct lépe pochopit současné dění v Alžírsku, na Středním východě i newyorské události z 11. září 2001. Tyto texty totiž vypovídají o Camusově prozíravosti založené na morálních, filosofických a politických úvahách, jež jsou vždy úzce spjaty s historickými událostmi. Camus důrazně odmítá jakkoliv ospravedlňovat zabíjení a nesouhlasí s tvrzením, že by účel světil prostředky, protože je přesvědčen, že „násilí je zároveň nevyhnutelné i neospravedlnitelné“ a že určité meze jsou nezbytné proto, aby spravedlnost, svoboda, lidská důstojnost a štěstí zůstaly zachovány; přináší nám tedy vzkaz bez iluzí, ale paradoxně také důvody, abychom si ze světa nezoufali.