Gottfried Wilhelm Leibniz

V patnácti letech vstoupil na univerzitu. V sedmnácti letech se stal bakalářem a ve dvaceti doktorem. Doktorát získal na univerzitě v Altdorfu, protože v Lipsku nebyl pro své mládí k promoci připuštěn.

Roku 1676 odešel Leibniz jako kurfiřtský knihovník a dvorní rádce do Hannoveru. Oficiálním úkolem Leibnize na hannoverském dvoře bylo vytvoření obsáhlých dějin zdejší nepříliš staré dynastie. Leibnizovy aktivity však zasahovaly do všech oborů lidské činnosti. Usiloval o například pozvednutí hospodářství, zavedení pěstování hedvábí v Prusku a Sasku, konstruoval počítací stroj, podnikal diplomatické mise a dvoru svých mecenášů dodával lesk svou učeností. Jeho služby se netýkaly jen závažných státnických úkolů. V roce 1702 se například v Hannoveru konal maškarní bál, jehož scénář vytvořil Leibniz podle Hostiny u Trimalchiona z Petroniova Satirikonu.

V roce 1700 byla z jeho podnětu založena Berlínská Akademie věd. Navázal rovněž kontakt s ruským carem Petrem Velikým, kterému přednesl dalekosáhlé plány na podporu věd a na kulturní výměnu mezi národy.