Gustav Francl Knihy

Dvoudílný vědeckofantastický román francouzského autora Pierra Pelota má několik velkých předností. Opírá se sice o nejnovější poznatky vědy a techniky, jak se u tohoto žánru předpokládá, avšak nenadužívá jich a soustřeďuje svou pozornost na děj, události, akce — na rušný život hrdiny v jiném prostředí, než je naše. Příběhy se odehrávají někdy ve čtvrtém tisíciletí na naší zemi. Arian Day je jako odpůrce expanzivní politiky vládnoucích tyranů pověřen úkolem zničit sto tisíc zárodků budoucích vojáků pro galaktické války, které chtějí lidé vést. Úkol splní, ale je chycen a poté osvobozen představiteli tajné odbojové organizace. Dostává další úkol: Má se na vesmírném korábu vydat s Corianem (bytostí z jiného vesmíru) do jednoho z paralelních světů a najít tam pro omezený počet lidí, kteří mají naději na přežití galaktických válek, klidné místo, kde by mohli začít nový život. A tak začíná napínavé dobrodružství nestárnoucího mladého muže Ariana Daye. Autor spolu s ním hledá svět nezatížený hříchy přecivilizovanosti a upozorňuje na nebezpečí, které hrozí lidstvu ze zneužití vědy a pokroku.

Ztracené iluze jsou považovány snad za nejbalzacovštější román a ztráta iluzí za nejtypičtější téma francouzské literatury 19. století. V lecčem je toto dílo nebezpečně živé i dnes. Světu vládne všeobecná prodejnost a spisovatelé i literární hrdinové hledají východisko v umění a vědě. Nejinak je tomu v případě dvojice našich protagonistů - básníka Luciena Chardona a tiskaře Davida Sécharda. Vystřízlivění z této poslední a nejsvětější iluze je však zákonitě nejbolestnější. Mechanismy literárního světa se před námi odkrývají postupně: v ději, v konkrétních konfliktech a rozčarováních hlavního hrdiny Luciena - tak jako se venku prodávají ženy, stejně nezahaleně se prostituuje umění v zájmu politiky a komerce.

Výbor z poezie, přeložil a uspořádal Gustav Francl.

Poprvé vychází v češtině kompletní básnické dílo Paula Verlaina v překladu Gustava Francla. Překladatel se věnuje po celý život překládání francouzské poezie a překlad Verlainova díla je vskutku významným počinem a stane se obohacením literárního fondu překladových děl. Osobnost Paula Verlaina a jeho díla upoutává čtenáře dlouhá desetiletí a do jedinečného světa poezie a jejího kouzla uvádí stále nové a nové čtenáře.

Inspirací tvorby této francouzské básnířky byly celoživotní vzpomínky na první osudovou lásku k muži, který ji opustil a jehož jméno nikdy nikomu neprozradila. Její poezie je něžná, komorní, naprosto přirozená. Hugo ji nazval „královnou světa citů“ a Verlaine ji jako „nejgeniálnější a nejnadanější ženu století“ zařadil mezi prokleté básníky po bok Mallarméa a Rimbauda. Doslov Václav Černý. 4., rozš. vyd.

Verše vybrané a citlivě přetlumočené Gustavem Franclem odrážejí nelehký a hořký úděl člověka, jehož citové vazby se často dostávaly do tragických poloh, které v konečném dopadu předznamenaly i Verlainův odchod z tohoto světa. I po mnoha letech od svého vzniku mají však tyto verše pro svou formální vytříbenost schopnost silně oslovit současného čtenáře. Vždyť téma nenaplněné lásky je nakonec motivem, který bude věčně vyhledáván jak v dnešní, tak i budoucí poezii.

Baudelairovo básnické dílo mělo velký vliv na moderní, hlavně symbolistickou poezii. Jeho nejvýznačnější sbírky jsou Květy zla a Malé básně v próze. Předkládaný výběr básní uspořádal překladatel Gustav Francl a nese název po jedné z nejpůsobivějších básní.

Některé filmové hvězdy upadají pomalu v zapomění,proto autor prostřednictvím svých kratších shrnutí se snaží přiblížit čtenářům alespoň některé z velkých světových i domácích hvězd.

Třináct ilustrátorů, třináct básní Arthura Rimbauda, třináct originálních komiksových zpracování Rimbaudovy poezie z nejranějšího, tuláckého období . Myšlenka převést poezii do obrazové, komiksové podoby se ukázala jako zdařilý způsob, jak představiit poezii mladším čtenářům.

Kniha obsahuje historicky první úplný překlad Villonova Malého i Velkého testamentu včetně balad, písní, rondeaux a epitafů. Villonův život si čtenář musí složit z hrstky útržkovitých, ale mimořádně výmluvných faktů. Narodil se v roce 1431 nebo1432 a vystudoval fakultu svobodných umění pařížské univerzity. Nebyl asi tak úplně špatný student:dotáhl to až na mistra (1452) a jeho veršesvědčí o sice nijak mimořádné, ale dosti širokévzdělanecké kultuře. V roce 1455 zabil v hádcekněze Philippa de Chermoye a od té chvíle nabraljeho život nový směr. Rok nato byl sice omilostněna mohl se vrátit do Paříže, ale ještě téhož roku sepodílel na krádeži 500 zlatých pistolí v Navarrskékoleji a musel znovu uprchnout. Léto 1461 strávilve vězení v Meungu z příkazu orleánského biskupa;byl propuštěn, když městem projížděl novýkrál Ludvík XI. Po návratu do Paříže se znovu zapletldo rvaček a krádeží a v roce 1462 byl zatčena odsouzen k oběšení. Poté co byl rozsudek změněnna desetileté vyhnanství, opustil Villon Paříža jeho stopa se definitivně ztrácí.