Paul-Marie Verlaine byl francouzský básník spojený se symbolismem a jedním z nejvýznamnějších představitelů poezie fin de siècle. Jeho dílo, které klade důraz na nuance a jemnost, inspirovalo mnoho skladatelů. Ve své básni "Art Poétique" popisuje dekadentní styl a zdůrazňuje důležitost jemných náznaků a závojů v poezii. Verlaineho životní dráhu poznamenaly osobní tragédie a boj s různými závislostmi, které však nezastínily jeho literární odkaz.
Knihu veršů jednoho z prokletých uspořádali Petr Kopta a Jan Vladislav, který je také autorem úvodní eseje, životopisných poznámek a ediční poznámky. Kniha je doplněna dobovým obrazovým materiálem, vzpomínkami současníků, Verlainovými dopisy a dalšími dokumenty vybranými a přeloženými opět Janem Vladislavem. Jednotlivé básně jsou překlady z dílen našich nejznámějších básníků a celá kniha patří ke špičce toho, co v KPP vyšlo. 2. vydání
14 básní klasika moderní francouzské poezie s ilustracemi Oty Janečka Podkladem pro vydání knihy básní se stal bibliofilní tisk Sedm básní Paula Verlaina, který vydal Klub přátel umění ve Zlíně v roce 1978 díky architektovi Šebestiánu Zelinovi. Pro knižní vydání byl výběr básní rozšířen na čtrnáct. Vše ostatní zůstalo nezměněno - výtvarný doprovod Oty Janečka i zvolené mistrovské překlady Františka Hrubína. Kniha je i jistým dokumentem o úrovni krásných tisků v sedmdesátých letech. Kniha má 48 stran o rozměru 120x165 mm, 10 celostránkových barevných reprodukcí grafických listů Oty Janečka, pevnou koženkovou vazbu.
Poprvé vychází v češtině kompletní básnické dílo Paula Verlaina v překladu Gustava Francla. Překladatel se věnuje po celý život překládání francouzské poezie a překlad Verlainova díla je vskutku významným počinem a stane se obohacením literárního fondu překladových děl. Osobnost Paula Verlaina a jeho díla upoutává čtenáře dlouhá desetiletí a do jedinečného světa poezie a jejího kouzla uvádí stále nové a nové čtenáře.
Čtyři roky před smrtí, v roce 1892, vydává francouzský básník Paul Verlaine knihu veršů, nazvanou Intimní liturgie. „Tato nevelká knížka, jež se obrací k nevelké čtenářské elitě,“ píše v úvodu básník, „je doplněním, ba odvažuji se říci vyvrcholením dosti významného a rozlehlého díla, o němž se autor domnívá, že odpovídá jeho opravdovému vztahu k víře.“ Sbírka je soukromým, intimním vyznáním křesťana, který si v těžké životní chvíli uvědomil, že až dosud byla jeho víra formální a nedostatečná. Básně lze rozdělit do dvou skupin, které se vzájemně prostupují. V jedné autor evokuje hlavní svátky liturgického kalendáře, v druhé pak veršem parafrázuje hlavní části mše. Bezprostředním popudem k básníkově konverzi se staly dvě události, které tvrdě zasáhly do Verlaineova života. Obě znamenaly ztrátu bytostí, k nimž byl básník citově vázán. V červenci 1873 Verlaine v hádce postřelil svého přítele Arthura Rimbauda, a třebaže zranění nebylo vážné, ocitl se básník na dva roky ve vězení. V dubnu 1874 rozhodl soudní tribunál departamentu Seine o rozluce Verlaineova manželství s Matyldou Mautéovou, která si podle rozsudku měla podržet i jejich syna. Když toto rozhodnutí předával ředitel věznice v belgickém Monsu Verlainovi, vyžádal si básník útěchu od kněze. Zároveň poprosil o katechismus.
Výběr z nejkrásnějších milostných veršů velkého francouzského básníka je skvělou ukázkou šíře autorovy obraznosti jak námětové, i co do zvolené formy.
Výběr ze sbírek: Saturnské básně, Galantní slavnosti, Dobrá píseň, Písně beze slov, Moudrost, Kdysi, Láska, Paralerně, Tělo, Varia, Posmrtná kniha v překladech v Překladech Bergrové, Čapka, Dyka, Holana, Hrubína, Jelínka, Seiferta a Vrchlického s poznámkou Evy Ruxové k Verlainovi a českým překladům. Bilingvní vydání - jedna strana francouzký originál, druhá strana přebásnění do češtiny.
Překladatel Libor Koval v této útlé knížce zveřejnil svých 28 variací překladu jediné Verlainovi básně - Podzimního zpěvu.
Autobiografický román z roku 1838, vydaný až posmrtně.
