Mirek Čejka Pořadí knih

Text Historie pochází z roku 1579 a je dochován asi ve čtyřech opisech, z nichž je pro edici relevantní vlastně jen jeden, a to rukopis z Cerroniho sbírky v Brně; je zřejmě nejstarší a byl pořízen anonymním bratrským opisovačem roku 1625. Dílo je nedocenitelným dokladem bratrské interní historiografie 16. století, dobové memoárové a věcné literatury i polemického apologeticko-teologického žánru. Edice je tedy autentickým zdrojem poznání významných historických událostí a pronásledování Jednoty bratrské po válce šmalkaldské a nahrazuje zcela nevyhovující a dnes již koneckonců nedostupný pokus o prezentaci tohoto díla Františkem Bednářem (Jakub Bílek: Jan Augusta v letech samoty. 1548 – 1564. Praha [Laichter] 1942. Sloupové pamětní. Kniha třetí). U Bednáře nejde ani o edici ve vlastním slova smyslu; je to spíše textová koláž s velkým množstvím svévolných subjektivních změn, jazykových a interpretativních náhrad a interpolací. Naše edice tedy vychází z nejspolehlivějšího rukopisu a má poměrně omezený kritický aparát, jde tedy o edici studijní.

Z díla předního představitele bratrské reformace, biskupa, básníka, překladatele, jazykovědce a hudebního teoretika Jana Blahoslava vydáváme čtyři díla mravoučná a polemická, která spojují erudici s múzičností a rétorickým uměním. Texty jsou opatřeny bohatým poznámkovým aparátem a propracovanými vysvětlivkami. Svazek obsahuje polemiky a traktáty: O původu jednoty bratrské a řádu v ní (1547), Spis o zraku, jak člověk zrakem, to jest viděním a hleděním, sobě neb jiným škoditi může (1550), Corrolarium additum anno 1567 die 17. Februari (tzv. Filipika proti misomusům, 1567), Vitia concionatorum, to jest Vady kazatelův (1571). Součástí svazku je také komentář, který umožňuje i čtenáři, jenž není podrobně obeznámen s českou literaturou šestnáctého století, lépe porozumět vydávaným dílům.

Publikace přináší edici dvou dosud nevydaných staročeských utrakvistických děl Jakoubka ze Stříbra: O Boží krvi a Zpráva, jak Sněm konstantský o svátosti večeře Kristovy nařídil.

Přelomová kniha v pohledu na metaforu a také jedno ze základních děl takzvané kognitivní vědy. Poprvé vyšla v roce 1980 a od té doby v dalších a dalších vydáních i v překladech do mnoha jazyků. Metafora byla od Aristotela chápána jako inovace v rámci jazyka; autoři Metafor však soudí, že je to jazyk, jenž se děje v rámci metafor, a tudíž že metafora ne představuje pojem pro „ozvláštnění“ naší každodenní reality, ale je spíše jejím modelem. Metafory se podle Johnsona a Lakoffa stávají prvotními koncepty, jimiž se setkáváme se světem, se sebou samými, jimiž si organizujeme zkušenost a díky nimž jsme schopni naše pojmy utřiďovat. Autoři vycházejí z nejběžnějších příkladů našich každodenních situací, v nichž se snaží hledat příbuzné skupiny a analyzovat způsob, kterým jsou tyto skupiny vnitřně pořádány. Styl a argumentace jsou velmi jasné, logické, opřené o minimum speciálních pojmů. Metafory představují knihu, která zasahuje do několika oborů: lingvistiky, filozofie (teorie poznání), literární teorie, estetiky, kulturní antropologie, sociologie, psychologie a teorie modelování.

Jeden z klenotů české literatury, složité, mnohovýznamové, sofistikované dílo z doby Karla IV., individualizovaný portrét moudré světice patří k neopominutelným národním literárním památkám. V naší edici jsme se pokusili zachytit a zároveň vyčerpat všechny možnosti, kterými ji lze zpřístupnit současnému čtenáři, – v komentáři uvádějícím do dobového a vzdělanostního kontextu, dále v popisu ediční situace a edičních úprav, ve věcných vysvětlivkách, jazykovém slovníčku a konečně prostřednictvím novočeského reprodukčního překladu. Edice, komentář a vysvětlivky Eduard Petrů, novočeský překlad Jiří Pelán.

Komika nejlepšího románu z univerzitního prostředí, inspirovaného autorovými osobními zkušenostmi, nestojí jen na rozdílech anglického a amerického univerzitního systému, ale především na situacích, v nichž se ocitne anglický pedagog coby hostující profesor v Kalifornii, a jeho americký kolega, působící dočasně v Anglii. Univerzitní profesor, literární vědec, kritik a esejista David Lodge (1935) se proslavil především jako autor humoristických próz.

Tady musíš žít - je situováno do prostředí velkého bratislavského závodu a řeší závažný společenský konflikt - rozpor mezi ekonomickými zájmy, snahou co nejvíc vyrobit a prodat za každou cenu - a odpovědností za zdraví životy lidí. Vedoucí provozu inženýr Verba soustavně upozorňuje na zastaralé zařízení provozu , které nedává předpoklady pro zvyšování výroby, a na nedostatečná bezpečnostní opatření. Vypracuje podrobnou studii, vedení podniku ji však odmítne. Jeho argumenty se potvrzují až po tragické havarii, k níž dojde zanedlouho po Verbově "prohrané bitvě" na podnikové radě.