Luigi Pirandello Knihy

Parafráze na Pirandellovu úspěšnou divadelní hru „Jindřich IV.“ Hraje se na hradě za dní nedávno minulých. Autorem parafráze je absolvent DAMU Jiří Zygma. Ve svých hrách Pirandello na základě relativismu v chápání skutečnosti zpracoval originálním způsobem téma krize osobnosti, problematiku identity moderního člověka a rozpor mezi ideálem a skutečností. Námětem jeho děl jsou bizarní, nevypočitatelné až absurdní příběhy s podivínskými postavami plnými prudkých vášní a zvratů. Ale i v krajní absurditě je Pirandello vždy konkrétní a aktuální, skutečný mistr divadelního umění. Roku 1929 byl Pirandello jmenovám členem Italské akademie a roku 1934 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu „za jeho smělou a duchaplnou renesanci dramatického a scénického umění“ (citace z odůvodnění Švédské akademie). Při návratu ze Stockholmu navštívil i Prahu.

Já jsem vyléčen, pánové: protože já dobře vím, že dělám blázna. A dělám ho s klidem. Vy jste na tom hůř, vy o svém bláznovství nevíte, cloumá s vámi sem a tam a nevidíte to,“ říká titulní postava hry v kostýmu německého císaře Jindřicha IV. Drama patří k nejslavnějším hrám italského dramatika a prozaika Luigiho Pirandella, nositele Nobelovy ceny za literaturu. Hra plná překvapivých dějových zvratů vychází jak 120. svazek edice D v překladu V. Mikeše.

První svazek výboru z her italského dramatika, prozaika a básníka, nositele Nobelovy ceny za literaturu obsahuje dramatické práce, které ještě do češtiny přeloženy nebyly, i nové překlady již známých děl. Spolu s druhým svazkem, který vyjde v roce 2019, představuje doposud nejucelenější výbor dramat jednoho z nejvýznamnějších autorů dvacátého století, oceňovaného za „smělou a duchaplnou renesanci dramatického a scénického umění“. Dějištěm her první Pirandellovy divadelní dekády, jejichž výbor představuje tento svazek, je svět, v němž se pravda projevuje jako většinový konsenzus, a odlišnost, která nezapadá do obrazu stvořeného tímto konsenzem, je trestána. Věčný konflikt osobní svobody a společenských norem se zde stává klíčovým prizmatem Pirandellova pohledu na lidský život. Svazek obsahuje následující hry: Sicilské citrony (Lumie di Sicilia, 1910) — Liolà (Liolà, 1916) — Džbán (La giara, 1916) — Na odchodu (All'uscita, 1916) — Měj rozum, Giacomino! (Pensaci, Giacomino!, 1916) — Je to tak /když myslíte.../ (Così è /se vi pare/, 1917) — Slasti cti (Il piacere dell'onestà, 1917) — Koncese (La patente, 1917) — Čepice s rolničkama (Il berretto a sonagli, 1916) — Člověk, zvíře a počestnost (L'uomo, la bestia e la virtù, 1919).

Druhý svazek výboru z dramatické tvorby nositele Nobelovy ceny za literaturu Luigiho Pirandella (1867-1936) obsahuje celkem jedenáct textů z období od roku 1921, kdy vznikla klíčová hra Šest postav hledá autora, až po rok 1936, kdy Pirandello v prosinci náhle umírá na zápal plic uprostřed práce na mýtu Obři z hory. Z Pirandellovy rodné Sicílie, představené ve hrách prvního svazku výboru, se přesouváme do měšťanských salonů kontinentální Itálie, ale také na divadelní prkna, neboť otázkami spojenými s inscenováním „divadla na divadle“ a propojením života a fikce se bude dramatik zabývat po celá dvacátá léta a vrátí se k nim i ve své závětní hře, jíž jsou již zmínění Obři.

Nejlepší Pirandellův román vypráví absurdní příběh mladého muže. Přitažlivost románu spočívá hlavně v autorově burleskním humoru. Mattia Pascal, mladík dobrosrdečný, leč nerozvážný, dokáže velmi brzy udělat si ze života peklo: z boháče stane se takřka žebrákem, neprozřetelnémanželství ztroskotá na zlé tchýni. Uniknout z této ponižující existence zdá se mu nejkrásnějším snem. A podivuhodná shoda okolností mu náhle umožní tento sen uskutečnit...

Druhá Pirandellova hra z tzv. trilogie „divadla na divadle“, ve které probíhá pod vedením režiséra na scéně divadelní zkouška. Tu přeruší příchod šesti postav, které vyprávěním svých životních osudů celou hru naplní. Jedno ze základních děl moderní dramatické tvorby přeložil V. Mikeš.

Okresním městem otřásá tajemný případ. Muž vězní doma svou manželku a její matce brání, aby se s ní stýkala. Veřejné mínění se mění podle toho, jaké se objevují nové informace. Protichůdné výklady působí věrohodně. Kde je pravda? Každý má svou pravdu, říká v titulu dramatu téměř detektivního sám autor, který si s otázkou "co je pravda" mistrně pohrává. Vychází jako 49. svazek edice D v překladu V. Mikeše.