První díl dlouho očekávané práce, který vychází 30 let po vydání odeonského Slovníku spisovatelů německého jazyka. Rozsáhlý autorský kolektiv v této knize zpracovává dějiny německé literatury od nejstarších dob po současnost v sedmi stech heslech, věnovaných jednotlivým autorům. Kniha vychází za podpory Česko-německého fondu budoucnosti.
Tři novely (Holubi v trávě, Skleník, Smrt v Římě) napsané již v první polovině padesátých let na osudech jednotlivců reflektují nedávnou německou nacistickou minulost a sledují i její rezidua v přítomnosti a prorůstání do budoucnosti. Závažné, čtenářsky náročné, ale poutavé dílo vyznačující se velkou obrazivostí a filosofickým přesahem a dosahem. Jedna z těchto novel – Smrt v Římě – vyšla v českém překladu poprvé již v roce 1957, celek čekal na české vydání díla tohoto významného německého autora dalších padesát let.
Sborník pěti rozsáhlých studií renomovaných odborníků představuje v českém a německém jazyce různé přístupy k dílu Johanna Wolfganga Goetha v současné literární vědě. Od tématu Goethe a Evropa (Paul Michael Lützeler) se obzor rozšiřuje přes vztah obrazu a textu v románu Viléma Meistra léta tovaryšská (Wilhelm Voßkamp) a srovnávací interpretaci tří zásadních Goethových děl (Král duchů, Prvotní Faust, Spříznění volbou, Henriette Herwigová) k chápání Goethovy osobnosti Richardem Wagnerem a Thomasem Mannem (Dieter Borchmeyer). Poslední studie je věnována recepci Goetha u Johannese Urzidila (Gerhard Trapp).
Životopis císaře Josef II. popisuje tohoto panovníka mnohostranně, jak v kontextu doby, tak i z hlediska jeho složité osobnosti. Autor se velice podrobně zabývá i matkou Josefa II. – Marií Terezií, celým obdobím její vlády a jejími snahami ovlivnit a ovládnout svého syna a nástupce. Z tohoto bodu pak autor vychází při hodnocení osobnosti Josefa II. Hodnotí jej jako panovníka, politika a samorostlého filozofa. Rozebírá jeho vztah k umění, náboženství i morálce. Netradiční pohled na tohoto „despotu ve službách dobré věci" poskytne čtenáři poučení i mnohý podnět k zamyšlení.
Výbor ze studií a esejů známého pražského německého spisovatele a myslitele. Adlerovy texty, které vznikaly po druhé světové válce v Anglii, se zabývají postavením člověka v moderních dějinách, jeho vztahem ke státu, společenským organizacím a institucím ohrožujícím samu podstatu lidské bytosti. Jedním z nejdůležitějších rysů člověka je jeho svoboda; je-li bytostně ohrožena, je zároveň ohrožen člověk jako druh. Kniha je vůbec první Adlerovou prací, která v Čechách po válce vychází.
Felice byla velice zdatná, praktická, řádná, duševně nepříliš komplikovaná žena středostavovského vkusu, bez valného smyslu pro umění a literaturu. Její povahové vlastnosti budily u Kafky na jedné straně obdiv, na druhé jejich vztah postupem času komplikovaly. Nebyla pro Kafku v složitém zápase o manželství rovnocenným partnerem. Často nechápala složitý boj, který Kafka vedl sám se sebou. Blížící se nutnost rozhodnutí u něho neustále vyhrocovala zápas protichůdných a vzájemně se popírajících sil. Touha po společenství a potřeba samoty, úsilí o uzavření sňatku a nechuť k soužití a tělesnému styku, přání založit rodinu a nezbytnost "klášterního" způsobu života, nutnost zaměstnání a bytostná potřeba psaní tvořily uzavřený kruh, z něhož nebylo úniku. Tento zničující mechanismus nezadržitelně fungoval ve všech krizových situacích jeho života. Uprostřed světové války se Felice přiklonila k sionismu. Ve volném čase dávala své schopnosti jako "pomocnice" do služeb Židovského lidového domu, berlínského centra sociální a osvětové péče o židovské obyvatelstvo z východu, jež se v té době staralo hlavně o děti uprchlíků před postupujícími Rusy. Působila u nich jako učitelka a Kafka ji v této činnosti podporoval. Jejich vztah vrcholil po úporném zápase dvojím zasnoubením (1914, 1917), které bylo vždy vzápětí zrušeno. Za půl druhého roku po definitivním rozchodu s Kafkou, k němuž přispěla i Kafkova tehdy propuknuvší nemoc, se Felice vdala za berlínského obchodníka Marasse. Měla s ním dvě děti, nejprve žili v Berlíně, pak pět let ve Švýcarsku a od r. 1936 ve Spojených státech. Pět let před smrtí dala Felice Kafkovy dopisy spolu s jeho dopisy své přítelkyni Grete Blochové k dispozici newyorskému Schockenovu nakladatelství. Jejich vydání v šedesátých letech bylo literární událostí, podobně jako v padesátých letech vydání Kafkových dopisů Mileně Jesenské.
