První díl dlouho očekávané práce, který vychází 30 let po vydání odeonského Slovníku spisovatelů německého jazyka. Rozsáhlý autorský kolektiv v této knize zpracovává dějiny německé literatury od nejstarších dob po současnost v sedmi stech heslech, věnovaných jednotlivým autorům. Kniha vychází za podpory Česko-německého fondu budoucnosti.
Tři novely (Holubi v trávě, Skleník, Smrt v Římě) napsané již v první polovině padesátých let na osudech jednotlivců reflektují nedávnou německou nacistickou minulost a sledují i její rezidua v přítomnosti a prorůstání do budoucnosti. Závažné, čtenářsky náročné, ale poutavé dílo vyznačující se velkou obrazivostí a filosofickým přesahem a dosahem. Jedna z těchto novel – Smrt v Římě – vyšla v českém překladu poprvé již v roce 1957, celek čekal na české vydání díla tohoto významného německého autora dalších padesát let.
Sborník pěti rozsáhlých studií renomovaných odborníků představuje v českém a německém jazyce různé přístupy k dílu Johanna Wolfganga Goetha v současné literární vědě. Od tématu Goethe a Evropa (Paul Michael Lützeler) se obzor rozšiřuje přes vztah obrazu a textu v románu Viléma Meistra léta tovaryšská (Wilhelm Voßkamp) a srovnávací interpretaci tří zásadních Goethových děl (Král duchů, Prvotní Faust, Spříznění volbou, Henriette Herwigová) k chápání Goethovy osobnosti Richardem Wagnerem a Thomasem Mannem (Dieter Borchmeyer). Poslední studie je věnována recepci Goetha u Johannese Urzidila (Gerhard Trapp).
Životopis císaře Josef II. popisuje tohoto panovníka mnohostranně, jak v kontextu doby, tak i z hlediska jeho složité osobnosti. Autor se velice podrobně zabývá i matkou Josefa II. – Marií Terezií, celým obdobím její vlády a jejími snahami ovlivnit a ovládnout svého syna a nástupce. Z tohoto bodu pak autor vychází při hodnocení osobnosti Josefa II. Hodnotí jej jako panovníka, politika a samorostlého filozofa. Rozebírá jeho vztah k umění, náboženství i morálce. Netradiční pohled na tohoto „despotu ve službách dobré věci" poskytne čtenáři poučení i mnohý podnět k zamyšlení.
Výbor ze studií a esejů známého pražského německého spisovatele a myslitele. Adlerovy texty, které vznikaly po druhé světové válce v Anglii, se zabývají postavením člověka v moderních dějinách, jeho vztahem ke státu, společenským organizacím a institucím ohrožujícím samu podstatu lidské bytosti. Jedním z nejdůležitějších rysů člověka je jeho svoboda; je-li bytostně ohrožena, je zároveň ohrožen člověk jako druh. Kniha je vůbec první Adlerovou prací, která v Čechách po válce vychází.
Felice byla praktická a duševně jednoduchá žena středostavovského vkusu, což Kafku fascinovalo, ale zároveň komplikovalo jejich vztah. Nebyla jeho rovnocennou partnerkou v jeho vnitřním boji o manželství, často nechápala jeho složité zápasy. Kafka se potýkal s protichůdnými touhami: přáním po společenství a potřebou samoty, touhou po manželství a odporem k soužití, přáním založit rodinu a potřebou "klášterního" života. Tento vnitřní konflikt ho pronásledoval ve všech krizových obdobích. Během světové války se Felice přiklonila k sionismu a jako "pomocnice" pracovala pro Židovský lidový dům v Berlíně, kde učila děti uprchlíků. Jejich vztah vyvrcholil dvěma zasnoubeními (1914, 1917), která byla vždy zrušena. Po definitivním rozchodu s Kafkou, způsobeném i jeho nemocí, se Felice vdala za berlínského obchodníka Marasse a měla s ním dvě děti. Žili v Berlíně, poté pět let ve Švýcarsku a od roku 1936 v USA. Pět let před smrtí předala Felice Kafkovy dopisy spolu s jeho korespondencí své přítelkyni Grete Blochové newyorskému Schockenovu nakladatelství, což vedlo k významnému literárnímu události v šedesátých letech.
