Sully Prudhomme

Sully Prudhomme, vlastním jménem René-François-Armand Prudhomme, byl francouzský básník, představitel francouzské parnasistní školy.

Sully Prudhomme pocházel z rodiny kupce. Otec zemřel, když Sully Prudhomme měl dva roky, proto vyrůstal u strýce, kam se matka přestěhovala. Otec měl přezdívku Sully, kterou později básník používal spolu se svým jménem jako pseudonym.

Sully Prudhomme se ve škole zajímal o klasickou literaturu a matematiku. Chtěl se stát inženýrem. V tom mu zabránila oční choroba. Po středoškolských studiích krátce pracoval v kanceláři průmyslové firmy Schneider-Creuzot. Pak vystudoval právnickou fakultu a pracoval v advokátní kanceláři.

Inspirován nešťastnou láskou studoval Sully Prudhomme filozofii a psal básně. V tom ho podporoval známý parnasista Leconte de Lisle.

Sully Prudhomme musel narukovat za francouzsko-pruské války, kterou Francie nakonec tragicky prohrála. Rok 1870 byl pro Prudhomma nešťastným. Zemřela mu matka, byl postižen mrtvicí a ochrnula mu dolní část těla. S těmito následky nemoci se pak potýkal do konce života.

V roce 1881 se Sully Prudhomme stal členem Akademie. V roce 1901 získal Sully Prudhomme Nobelovu cenu za literaturu jako zvláštní uznání básnické kompozice, která dosvědčuje vysoký idealismus, uměleckou dokonalost a vzácnou kombinaci vlastností srdce a rozumu. Odměnu za Nobelovu cenu věnoval Sully Prudhomme francouzské spisovatelské organizaci, která pak měla financovat vydání básnických prvotin.

V posledních letech života byl Sully Prudhomme postižen paralýzou.