"Byl jsem, jak se říká, zamilován. Nejenže jsem v ní viděl vrchol dokonalosti, ale i sebe jsem od svého zasnoubení považoval za vrchol dokonalosti. Vždyť není takového ničemy, který by, hledá-li, nenašel dost ničemů v některém směru horších, než je sám, a který by tedy nemohl najít důvody a pyšnit se a být na sebe hrdý. Já zrovna tak: neženil jsem se pro peníze, jako se pro peníze nebo protekci ženila většina mých známých - já jsem byl bohatý, ona byla chudá. To byla jedna věc. Druhá věc, na kterou jsem byl pyšný, bylo to, že druzí už při sňatku měli úmysl žít dál a ve stejném mnohoženství, v jakém žili před sňatkem, kdežto já jsem měl pevný úmysl žít po svatbě jen se svou ženou a byl jsem na to hrozně hrdý. Ano, byl jsem strašně nemravný, a myslel jsem si, že jsem anděl."
Hanuš Hackenschmied Knihy
Novela je psaná v tzv. vnitřním monologu hlavního protagonisty. Čtenář se tak dozvídá veškeré myšlenky hlavního hrdiny. Gustl jde na kocert, kde se neskutecne nudí. V šatně se pohádá s pekařem, který ho urazí a zesměšní. Ačkoliv si incidentu nidko nevšiml, Gustl vidí sebevraždu jako jediné východisko.
