Jan Gabriel Knihy

Kniha básní českého surrealistického básníka. Jan Gabriel (* 16. 7. 1949 v Praze) byl od absolvování Střední knihovnické školy zaměstnán jako knihovník. Od počátku 70. let se věnuje poezii, překládá z francouzštiny a vytváří alchymáže a koláže. Debutoval roku 1973 v brněnském ineditním sborníku Koruna, roku 1974 vydal strojopisně básnickou sbírku Pytel hudby. V 70. a 80. letech se podílel na vydávání samizdatového časopisu Doutník. Měl několik samostatných výstav u nás i v zahraničí a účastnil se řady výstav kolektivních. Své básně, literární kritiky a výtvarné práce publikuje v Analogonu, Literárních novinách, Hostu a Tvaru (zde v edici Tvary vydal roku 1994 básnickou sbírku Pro smích kapek), v zahraničí v časopisech Melog, Brumes Blondes, La Crecelle noire a Camouflage. V současné době pracuje jako redaktor Hospodářských novin. Určující setkání: s Ladislavem Novákem (1971), Pavlem Řezníčkem (1972), Alenou Nádvorníkovou (1994).

Básně Joyce Mansourové jsou napsány mezi dvojími dveřmi, mezi dvěma dostaveníčky, v zadním sále kavárny, v koupelně nebo v nádražní čekárně jsou napsány automaticky, tak jako byly napsány některé z nejlepších surrealistických básní, v onom zázračném stavu roztržitosti, který napomáhá volným asociacím, krátkým spojením mezi jednotlivými slovy a obrazy. Všechny básně Joyce Mansourové skládají dohromady jakýsi obdivuhodný nesouvislý film, ovládaný jediným obscedantním pocitem, jaký vzbuzují některé sny, v nichž nám něco neznámého, někdy i pošetilého a matoucího, ruší zdánlivý řád i chaos našeho života.

Jan Gabriel (1949) ve své nové básnické sbírce Nerozvěšené obrazy rozvíjí originální osobní poetiku, již můžeme ve zkratce charakterizovat jako plynulý přechod z uvolněné výrazné metaforiky ke kontemplaci či jedinečné impresi, ale i - možná především - jako postup opačný: významově neuzavřená, v základě spontánní, mnohdy zdánlivě "neřízená", leč vždy kultivovaná metaforika (Jen déšť a ruce kudy cestují svaly jako jezera nebo prsteny, sestry mrtvých, které zvolna dohořívají) tvoří jakýsi doplněk a vlastně i důsledek primární imprese a kontemplace, vzácněji též určité vnitřně modelované vize.

Básnická sbírka surrealistického básníka, kritika, překladatele a kolážisty.

Sbírka surrealistického básníka, kritika, překladatele a kolážisty.

Jan Gabriel (1949) ve své nové básnické sbírce Nerozvěšené obrazy rozvíjí originální osobní poetiku, již můžeme ve zkratce charakterizovat jako plynulý přechod z uvolněné výrazné metaforiky ke kontemplaci či jedinečné impresi, ale i - možná především - jako postup opačný: významově neuzavřená, v základě spontánní, mnohdy zdánlivě "neřízená", leč vždy kultivovaná metaforika (Jen déšť a ruce kudy cestují svaly jako jezera nebo prsteny, sestry mrtvých, které zvolna dohořívají) tvoří jakýsi doplněk a vlastně i důsledek primární imprese a kontemplace, vzácněji též určité vnitřně modelované vize.

V povědomí čtenářů je Jan Gabriel zapsán jako suverénní autor jemných i ironických veršů svébytného „surrealistického civilismu“. Sám o své poesii říká: „Nikdy nevím, co mě láká víc. Zda konkrétnost ulic, svéhlavost nároží, potrhlá gesta chodců či jen jejich stíny a tajemný odlesk věcí či těkavá hra čistě soukromého představení. Hledání tajné a ztracené řeči, stejně tak konkrétní jako abstraktní, často jen rozmazané kdesi v zapadajícím slunci nad karlínským viaduktem, banálním i poněkud zlověstným, který pouze čas od času čeří vzduch. Jako když chceme rozfoukat plamínek ve vlastním snění, aby ho o chvíli později málem zase sfoukla deklasovaná strohost a nečitelnost burzovních zpráv.“

Po záplavě oslavných triád na sametový underground si dobývá své místo veselý pohled Jana Gabriela v parodii His Master's Voice. Všechno dění v sametovém podsvětí sleduje detektivním pohledem ovčácký pes K. Tento humorný protipól Kafkova smutného zeměměřiče K. obíhá sametovým podsvětím. Jeden se tváří jako zkušený chovatel psů...Druhý si hraje na velkého pastýře....Někdo si hraje na Mackie Messera a velkého vůdce podsvětí... Jemně a bez kousavé satiry se líhne humor z bizarních námětů a z četných příměrů pomocí nadsázek z biblické tématiky a z říše zvířat. Ovčák K. všechno odhaluje a komentuje to jako novodobý Chestertonův otec Brown... Konečně něco, co ukazuje překvapivost námětů a vtipným podáním, že optimismus a humor v průšvihu je naše dávná síla.

Ve své knize, básník, překladatel, kolážista a publicista, fenomenologicky ohledává nejběžnější a nejbanálnější jevy, které jej obklopují, stejně jako tajemný, fantastický svět svého dětství, plný stínů, odlesků i snových obrazů. „Židle, Kavárny, Obchody, Kurty a míčky, Odjezdy, bordel i muzea,", jak znějí názvy některých jeho krátkých textů, jež mají nejčastěji blízko k básním v próze. Ve všech těchto textech autor mnoha básnických sbírek surrealistické orientace zcela uvolněně a svobodně mísí přesný postřeh, rozjitřenou vzpomínku a především předmětnou imaginaci. Běžné každodenní rituály, jako jsou návštěvy kavárny, tenisového kurtu, lázní či pohled do zrcadla, ve svých prózách povyšuje na zázračný akt, skládá cosi jako neotřelé imaginativní puzzle vlastního vidění a zcela osobitého výrazu.