Josef Lada
17. prosinec 1887 – 14. prosinec 1957
Josef Lada (17. prosince 1887 Hrusice – 14. prosince 1957 Praha) byl český malíř, ilustrátor, karikaturista, scénograf a spisovatel. V raném dětství přišel o oko, což se krom dalšího projevilo na jeho charakteristickém plochém, kresebném stylu s využitím silných obrysů a linií. Mezi jeho nejznámější díla patří ilustrace k Osudům dobrého vojáka Švejka a řada jeho vlastních knih pro děti, např. O Mikešovi (Příhody kocourka, který mluvil) nebo O chytré kmotře lišce. Ve své volné výtvarné tvorbě se opakovaně vracel k motivům vodníků, rusalek a ponocných. Již za svého života patřil v Československu mezi široce uznávané umělce.
Narodil se hrusickému ševci Josefu Ladovi (1847–1904) a jeho manželce Alžbětě, rozené Janovské (1843–1912), jako nejmladší ze čtyř dětí. Měl o sedmnáct let staršího bratra Františka ( 1870) a sestry Antonii ( 1877) a Marii (* 1881). Přestože řada předků z rodu Ladů byla v Hrusicích rychtáři, žila celá rodina v chalupě s jednou obytnou místností na udusané hlíně.Jako půlroční chlapec upadl na knejp (ševcovský nůž) a poranil si oko. Proto viděl jen na jedno a chybělo mu prostorové vidění, což ovlivnilo jeho výtvarné vyjadřování.V pěti letech nastoupil do hrusické základní školy. Ve škole kreslil domácí zvířata a jednoduché kresby pro pobavení spolužáků. Základní školu ukončil v dubnu roku 1901 a jako třináctiletý byl poslán rodiči do Prahy, aby se vyučil malířem pokojů. V těžkých podmínkách učení vydržel jen čtyři týdny, než se vrátil zpátky domů. Rok nato odešel opět do učení do Prahy, tentokrát ke knihařskému mistru Janu Karáskovi, který měl dílnu v Ječné ulici. Lada nadále kreslil a snažil se své kresby udat u redakcí časopisů. Prvního zveřejnění své tvorby se dočkal v roce 1904, kdy jednu kresbu tehdy šestnáctiletého Lady vydal anonymně časopis Máj. Povzbuzen tímto úspěchem se Josef Lada ucházel o přijetí na Umělecko-průmyslové škole, ale neuspěl a byl pouze přijat do večerních kurzů kreslení. Další úspěch přišel o rok později, kdy celou řadu jeho kreseb otiskával humoristický časopis Švanda Dudák. Přes své tvůrčí ambice nebyla jiná jeho díla v té době přijímána a Lada se tak živil pouze kreslením humoristických kreseb a karikatur pro noviny.Postupem času se rozrůstal počet humoristických časopisů, do kterých Lada přispíval. Krom Švandy dudáka přispíval do Novin mládeže, Veselé Prahy, Besídky malých a do časopisu Neruda, později přejmenovaného na Nového Nerudu. Také se začal sbližovat s anarchistickým hnutím a přispíval do jejich časopisu Chuďas. V roce 1906 se Josefu Ladovi podařilo na druhý pokus dostat na Umělecko-průmyslovou školu. Také získal svou první zakázku na knižní ilustraci pro knihu Pohádka o Honzíkovi a zlatovlasé Isole od Jaroslava Havlíčka.V roce 1909 se stal redaktorem nově vzniklého časopisu Karikatury. Rok nato podnikl dvě cesty do Německého císařství a byl poprvé otištěn v zahraničním periodiku – italském humoristickém časopise Pasquino. V roce 1911 vydal v Karikaturách spisovatel Jaroslav Hašek svou první povídku o dobrém vojáku Švejkovi. Po svém návratu z první světové války požádal Hašek právě Ladu o ilustrování obálek jednotlivých sešitů, ve kterých začínají v roce 1921 vycházet Osudy dobrého vojáka Švejka. Stihly vyjít tři díly než v roce 1923 Jaroslav Hašek zemřel. Lada poté začal vydávat pokračování Osudů dobrého vojáka Švejka ve formě kresebného seriálu. Když v roce 1926 uspořádal spolek Mánes Ladovu první samostatnou výstavu, byl Josef Lada již uznávaným umělcem. Ke konci 20. let začal vydávat vlastní knížky pro děti, které psal i ilustroval, například Říkadla našeho Kadla a Dobrodružství Tondy Čutala. Do řady dalších dětských knih přispíval pouze ilustracemi. V roce 1930 byla uspořádána Ladova druhá samostatná výstava tentokrát v Krásné jizbě v Praze. V témže roce se pustil do nového oboru – scénografie, když byl pověřen vytvořením scénické výpravy k Tylově hře Strakonický dudák pro Národní divadlo. Ve třicátých letech pokračoval s vydáváním knih pro děti a v roce 1933 vydal asi tu nejznámější – O Mikešovi (Příhody kocourka, který mluvil). Další dvě pokračování Cirkus Mikeš a Kludský a Zlatý domov vyšla tři roky poté. V roce 1937 pak Lada vydal další známou pohádkovou knihu O chytré kmotře lišce. S příchodem druhé světové války Lada přestal kreslit karikatury, stáhl se více do ústraní a zaměřil se na volnou tvorbu. V roce 1942 vydal svou autobiografii nazvanou Kroniky mého života. Toto první vydání bylo ještě poznamenané válečnou cenzurou. Významnou část Ladovy tvorby tvořily ve válečných letech díla s motivy rusalek a vodníků. Za třetí republiky byl Josef Lada členem Československé strany národně socialistické. V jeho tvorbě se v této době opakoval motiv ponocného. Po únorovém převratu se Lada několikrát pokusil vyhovět alespoň náměty svých děl novým požadavkům socialistického realismu. Jeho čím dál silnější tendence k výběru melancholických témat obrazů byla umocněna smrtí jeho manželky v roce 1951. I přesto nadále maloval a psal pro děti. V roce 1952 poprvé vyšla jeho kniha Josef Lada dětem a od roku 1954 se začíná podílet na realizacích animovaných filmů Čert a Káča a Hrátky s čertem. Josef Lada zemřel v prosinci roku 1957 zatímco byla připravována velká jemu věnovaná výstava k příležitosti jeho nedožitých sedmdesátých narozenin. Dne 18. června 1923 se oženil s Hanou Budějickou (1888–1950) a narodily se jim dcery Alena (1925–1992) a Eva. Alena Ladová byla rovněž ilustrátorka a malířka. O svém otci napsala v roce 1963 knihu Můj táta Josef Lada, které bylo vydáno přes 9000 výtisků, v knize byly také použity ilustrace z jiných Ladových děl. Dcera Eva se narodila 18. prosince 1928, byla nadaná klavíristka a zahynula v 16 letech při leteckém bombardování u Emauzského kláštera 14. února 1945.