Roman Osipovič Jakobson Knihy

Kniha zpřístupňuje hlavní Jakobsonovy práce z oblasti literární vědy. Spolutvůrce ruského formalismu a jeden ze zakladatelů Pražského lingvistického kroužku se nám v tomto výboru z celoživotního díla představuje jako autor studií o podstatě literatury, dále jako průkopník fonologické analýzy prozodických systémů, a jako autor pracé o slovesnosti českého středověku, a jako autor studií o novější české i světové literatuře. ... celý text

Dialogy vznikaly koncem 70. let z rozhovorů Romana Jakobsona (1896–1982) s manželkou, polskou literární historičkou Krystynou Pomorskou. Poprvé byly vydány v Paříži v nakladatelství Flammarion v roce 1980 a vzápětí přeloženy do italštiny, španělštiny, němčiny a později do angličtiny, japonštiny a portugalštiny. Ruský originál vyšel poprvé v r. 1982 v Jeruzalémě. Zdrojem popularity této nevelké knížky je nejenom rekapitulace Jakobsonových základních badatelských ideji a metodologických postupů, ale i ze vzpomínek vystupující a ožívající atmosféra různých uměleckých a vědeckých prostředí, ve kterých žil, a osobnosti, se kterými se po celém světě setkával, at už to byli ruští formalisté, členové Pražského lingvistického kroužku či pařížská bohéma.

Osmdesát dopisů, korespondenčních lístků a telegramů spadá převážně do období Jakobsonova pobytu v naší republice, tj. 1920 - 1939. Jakobsonovi se jako jednomu z mála ruských emigrantů podařilo překlenout izolaci a aktivně se podílet na vědeckém a literárním životě naší země. Korespondence dokládá jeho styky se členy Devětsilu,V. Nezvalem, J. Seifertem, K. Teigem a dalšími, s některými z nich ho spojovalo osobní přátelství. První oddíl knihy je zaměřen především na Jakobsonovy styky se světem literatury, druhý podává svědectví o kontaktech s vědeckými kruhy. Třetí oddíl zahrnuje stati, které svědčí o aktivní roli R. Jakobsona v českém postředí, např. úryvek stati T.G. Winnera o vztahu Jakobsona k českému avantgardnímu umění či vzpomínky pamětníků a doklady o Jakobsonově "brněnském období". Korespondence přibližuje ovzduší české bohémy ve 20. a 30. letech.

Kniha Moudrost starých Čechů s podtitulem Odvěké základy národního odboje, která vyšla roku 1943 v americkém exilu, zaujímá jedinečné místo v tvorbě Romana Jakobsona (1896-1982). Literárněhistorický zájem zde přerůstá v otevřeně manifestovanou ideologii "československého" vlastenectví, jež se účinně zapojuje do národního odboje proti nacismu.…

Tato kniha představuje svérázné dějiny ruské kultury. Své přednášky o ruském formalismu psal Roman Jakobson pro Masarykovu univerzitu v Brně v polovině 30. let. Rekapituloval zde vznik badatelského směru, na němž se sám aktivně podílel a zároveň ukázal, že ruská věda a umění směřovaly k vytříbenému zájmu o uměleckou formu odjakživa. Jeho texty se týkají nejvěhlasnějších autorit ruských kulturních dějin i málo známých specialistů, uvádějí příklady z literatury, malířství i filozofie. Jakobsonův text je doplněn o důkladný poznámkový aparát a řadu dokumentů z období od počátku 30. let až do roku 1968, z nichž mnohé nebyly dosud nikdy zveřejněny a svědčí o politických turbulencích i akademických poměrech ve 20. století.

The work of Roman Jakobson has long been recognized as central to debates in linguistics and literary theory. This book makes Jakobson's ideas, previously collected only in a monumental, seven-volume edition of his selected writings, readily available for the first time. It brings together eleven essays on topics of crucial importance to poetics and linguistics

Translated by Norbert Guterman Illustrated by Alexander Alexeieff In this most comprehensive collection of classic Russian tales available in English we meet both universal fairy-tale figures—thieves and heroes, kings and peasants, beautiful damsels and terrifying witches, enchanted children and crafty animals—and such uniquely Russian characters as Koshchey the Deathless, Baba Yaga, the Swan Maiden, and the glorious Firebird. The more than 175 tales culled from a centuries-old Russian storytelling tradition by the outstanding Russian ethnographer Aleksandr Afanas’ev reveal a rich, robust world of the imagination that will fascinate readers both young and old. With black-and-white drawings throughout Part of the Pantheon Fairy Tale and Folklore Library

Dieser Band versammelt Roman Jakobsons wichtigste theoretische Schriften zur Poetik. Er enthält die beiden mittlerweile klassischen Texte »Linguistik und Poetik« und »Poesie der Grammatik und Grammatik der Poesie« sowie Studien über den Realismus in der Kunst, die Folklore, das Verhältnis von Dichtung und Gesellschaft am Beispiel der Hussitendichtung und über den Parallelismus. In zwei vergleichenden Aufsätzen über Vladimir Majakovskij und Boris Pasternak expliziert Jakobson zum erstenmal das Verhältnis von Metapher und Metonymie, das dann im Strukturalismus (vor allem bei Claude Lévi-Strauss und Jacques Lacan) eine Schlüsselrolle einnehmen sollte.Roman Jakobson (1896– 1982) gehörte in seiner Jugend zum Kreis der russischen Formalisten, schloß sich später aber den Strukturalisten an. Mit seinem einflußreichen Werk trug er dazu bei, daß aus dem ursprünglich linguistischen Strukturalismus eine weltweit anerkannte, interdisziplinär anwendbare Erkenntnismethode wurde.

La correspondance publiée ici, pour la première fois, s'ouvre par des contrepèteries et se referme sur la couleur des voyelles. Elle entrecroise sur près de cinquante ans le fil de deux vies, tissant une amitié savante qui ne s'interrompra qu'avec la mort. On y aborde la poésie, les mathématiques, les champignons, les épopées médiévales, ainsi que les langues et les mythes. Contrairement à l'image souvent véhiculée, le linguiste Roman Jakobson et l'anthropologue Claude Lévi-Strauss, figures majeures des sciences sociales du XXe siècle, ont été des médiateurs entre l'abstraction scientifique et l'expérience sensible. Leur œuvre et leur rencontre allient théorie et volupté. Dans son éloge de Lévi-Strauss, Jakobson souligne l'importance de concilier la variation et la recherche d'invariants, sans opposer la passion pour le singulier à l'intérêt pour les formes universelles. Il propose que ces structures invariantes soient perçues comme des matrices de variation. Ainsi, nous n'avons en commun que nos différences, tant au sein de l'humanité que dans la diversité biologique et cosmique. Comprendre sa place dans ce jeu de variations est essentiel pour les sciences humaines, comme en témoigne cette correspondance inédite. Emmanuelle Loyer et Patrice Maniglier.

Première édition en français, Ed. de Minuit, 1963. Onze essais (dont le plus ancien date de 1949) portant sur les problèmes fondamentaux qui se posent à la linguistique structurale: en phonologie, grammaire, sémantique, rhétorique, poétique, etc. Parmi les chapitres importants on note: Phonologie et phonétique (le principe de binarité) - Aspects linguistiques de la traduction - Linguistique et théorie de la communication (la notion de communication est primordiale dans l'oeuvre de Jakobson) - Linguistique et poétique. L'auteur s'efforce sans relâche d'aborder linguistiquement les problèmes de sens. La préface de Nicolas Ruwet, p. 7-21, permet au lecteur peu averti de s'orienter avec rapidité. Ce livre se lit sans difficulté véritable, et même parfois avec amusement. Sa lecture partielle est possible dès la première année du cycle collégial. Fondamental.

Ce volume regroupe un choix de textes que Roman Jakobson a consacrés, de 1920 à 1970, à la théorie de la littérature. La fonction poétique, la métaphore et la métonymie, la dominante, la poésie de la grammaire, l'espace du texte : autant de notions, autant de problèmes, qui sont devenus le point de départ des discussions les plus fécondes de nos jours. Linguiste et poéticien, Jakobson ouvre les yeux des linguistes sur les faits poétiques, considérés longtemps comme marginaux, et prouve aux "littéraires" que la poésie est bien, avant tout, oeuvre de langage