Hannah Arendt Knihy

Korespondence s významným religionistou, filosofem Gerhardem (Gershomem) Scholemem začíná v době, kdy Hannah Arendtová zápasí ve francouzském exilu o holou existenci. Spojovacím článkem mezi nimi je osud Scholemova přítele Waltera Benjamina, s nímž se Arendtová seznámila v emigraci v Paříži a který jí před jejím odjezdem do USA svěřil své rukopisy. Benjaminovi se však z Evropy uniknout nepodařilo – roku 1940 spáchal sebevraždu na francouzsko-španělské hranici. V jednom z prvních dopisů informuje Scholema, který v té době žije už skoro dvě desetiletí v Palestině, o jeho tragickém osudu. Rozbíhá se tak dlouholetý dialog mezi New Yorkem a Jeruzalémem a mezi dvěma protichůdnými osobnostmi – nezávislou politickou teoretičkou Arendtovou a přesvědčeným sionistou Scholemem, profesorem na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě a autorem zásadního díla o židovské mystice a kabale (Major Trends in Jewish Mysticism). Asi

Kniha pojednává o soudním procesu s nacistickým zločincem Adolfem Eichmannem v Jeruzalémě v roce 1961. Eichmann byl 11. května 1960 unesen z Argentiny, kde žil od konce války a dopraven do Izraele. Eichmann byl obviněn jako hlavní aktér konečného řešení židovské otázky. Celá kniha je koncipována jako reportáž z průběhu Jeruzalémského procesu, při kterém byl nakonec Eichmann odsouzen k trestu smrti. Arendtová si pokládá otázku, zda může být Eichmann vůbec souzen, a pokud ano, tak za co. Znovu se tu opakuje dilema z norimberských procesů, při kterých se obžalovaní hájili především tím, že poslouchali rozkazy, za jejichž neuposlechnutí jim hrozil vysoký trest a řídili se tak podle platného práva. Jedná se o nejkontroverznější dílo autorky, které napsala ­v roce 1963 a popudila si jím židovskou komunitu, když zpochybnila schopnost člověka používat v podmínkách sílícího stranictví, nacionalismu a modernizace racionální uvažování.... celý text

Třísvazkové dílo slavné politické myslitelky, která zkoumá kořeny totalitarismu 20. století. První svazek je věnován antisemitismu, druhý imperialismu a třetí totalitarismu.

Publikace je rozdělena na čtyři oddíly. Prvý se zabývá světem okolo nás - jevy, druhý duchovními aktivitami ve světě jevů. Ve třetím oddíle se autorka snaží vyhmátnout důvod toho, co nás nutí myslet, zatímco v závěrečném shrnuje celou problematiku. Ve všech oddílech srovnává a cituje myšlenky a výroky světových filozofů od antiky po svou současnost. Studie je doplněna poznámkovým aparátem, předmětovým rejstříkem a jmenným rejstříkem.

Hannah Arendtová publikovala v roce 1968 esej s jednoduchým názvem Walter Benjamin (1892–1940). Téhož roku uveřejnila i jeho anglickou verzi jako předmluvu k prvnímu anglickému vydání Benjaminových vybraných spisů, které neslo název Illuminations a o něž se sama výrazně zasloužila. Soubor s názvem Lovení perel uvádí český překlad tohoto eseje a doplňuje jej pěticí Benjaminových drobných prací, které se dosud nedočkaly českého překladu a na něž ve svém eseji upozorňuje i sama autorka. Vybrané texty nepojí žádná systematická souvislost, ale každý z nich se po svém vypořádává s týmž problémem ztráty tradice a navazování nového vztahu k minulosti, ať už z pohledu čtenáře Kafky, očima kritika dobové německé intelektuální produkce, či prizmatem vrtošivého sběratele.

Vita activa, známější pod anglickým názvem The Human Condition, je nejdůležitější filosofický spis Hannah Arendtové. Pojednává v něm o základních formách lidské činnosti, které jsou zároveň základními podmínkami, za nichž je člověku dán život na zemi. Těmi jsou práce, zhotovování a jednání, jež charakterizují člověka jako pracující bytost čelící tlaku biologické nutnosti (animal laborans), jako zhotovitele předmětů lidského světa zajišťujícího stabilní rámec pro existenci lidského rodu (homo faber) a jako politickou bytost, která skrze jednání a promlouvání manifestuje svou personální jedinečnost, uskutečňuje svou svobodu a spolu s druhými splétá předivo lidských vztahů (animal politikum). Systematická filosofická analýza těchto lidských činností je spojena s pronikavou reflexí hlubokých společenských proměn v novověku a s kritickým rozborem teorií, které byly jejich myšlenkovým základem. Druhé opravené vydání, 2009.

Publikace je rozdělena na čtyři oddíly. Prvý se zabývá světem okolo nás - jevy, druhý duchovními aktivitami ve světě jevů. Ve třetím oddíle se autorka snaží vyhmátnout důvod toho, co nás nutí myslet, zatímco v závěrečném shrnuje celou problematiku. Ve všech oddílech srovnává a cituje myšlenky a výroky světových filozofů od antiky po svou současnost.

Sborník esejů slavné německo-americké politické myslitelky je českému čtenáři již zčásti znám; čtyři eseje z celkových osmi již totiž vyšly pod názvem Krize kultury (Mladá fronta, 1994) a teprve nyní odděleně vychází i zbytek původního svazku. Tak jako v mnoha svých dílech i zde Arendtová občas stojí jakoby na půl cesty mezi politickou filosofií a poezií. Pohledy na dějiny, politickou filosofii i lidské myšlení vůbec, které tu Arendtová předkládá, zůstávají úchvatné a inspirativní.

Eseje, v nichž se Hannah Arendtová táže po povaze svobody, autority a dějin, pojí motiv osudového přeryvu: přerušení západní filosofické tradice vyústilo v totality dvacátého století. Knihu publikovanou poprvé r. 1961 proto uvádí výrokem Reného Chara, francouzského básníka a člena odporu v době nacistické okupace Francie: „Naše dědictví nám nebylo odkázáno žádnou závětí.“ Citát, který se jako ozvěna nese osmi esejemi, poukazuje k obtížné pozici moderního člověka: mezi minulostí a budoucností se rozevřela propast, k jejíž přemostění nelze užít zděděné pojmy

Autorka ve svém díle interpretuje Kantovo politické myšlení a analyzuje motivy politické soudnosti, obrazotvornosti a estetického vkusu.