František Weyr Knihy

První svazek třídílných Pamětí profesora práv a prvního děkana Právnické fakulty Masarykovy univerzity Františka Weyra (1879–1951) vydává svědectví o tom, z jakých prvků se skládal duchovní svět českého vzdělance začátku 20. století. Weyr vypráví o rodině svého otce, matematika Emila Weyra, a své matky, líčí dětství strávené ve Vídni, studium práv na pražské universitě, začátky své úřednické dráhy ve Vídni, působení v Zemské statistické kanceláři a na brněnské technice. V posledních dvou kapitolách popisuje život v Brně za první světové války a převrat v roce 1918.

Ve třetím a posledním díle svých Pamětí zachytil profesor František Weyr (1879–1951) život v Praze za druhé světové války, popsal své působení v Brně na obnovené Právnické fakultě v letech 1945–1948, únorový puč, zrušení fakulty a „soumrak vědeckého života po roce 1948“. Jako Přílohy jsou ve svazku zařazeny dva Weyrovy texty: Vzpomínky na ústavní výbor revolučního Národního shromáždění a Součinnost tak zvaných expertů při sdělávání ústavy Československé republiky z roku 1948.

Ve druhém díle svých třídílných Pamětí vzpomíná profesor František Weyr (1879–1951) na členství v revolučním Národním shromáždění, portrétuje přední československé politiky, např. T. G. Masaryka či Karla Kramáře. Zaznamenává události spjaté se zřízením Právnické fakulty v Brně, s vydáváním Slovníku veřejného práva československého, vzpomíná na své kolegy, např. Hanse Kelsena a Emila Háchu. Popisuje desetileté působení v čele Státního úřadu statistického a svou účast na mezinárodních kongresech.

Po Teorii práva (2015) vychází v reprintu také druhá nejvýznamnější práce prof. Františka Weyra – Československé právo ústavní z roku 1937. Vysokoškolská učebnice ústavního práva vyšla necelý rok před podepsáním mnichovské dohody, která ukončila dvacetiletou existenci první Československé republiky a také vývoj československého ústavního práva, jehož ohniskem byla Ústavní listina z roku 1920. Duchovní otec této Ústavní listiny František Weyr tak ve své učebnici završil jednu etapu svého vědeckého bádání na poli ústavního práva. Učebnice tvoří jeden celek s Teorií práva, protože František Weyr v ní ústavní právo vyložil důsledně z pozice tzv. ryzí nauky právní, jedné z nejvýznamnějších právních teorií 20. století, která dala vzniknout tzv. brněnské škole normativní teorie. Kniha vychází s obsáhlou předmluvou prof. JUDr. Jana Filipa, CSc., profesora Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně a soudce Ústavního soudu. Reprint je doplněn Weyrovým článkem Ústavní vývoj československý v roce 1938, který Weyr uveřejnil v roce 1946 v Časopisu pro právní a státní vědu a který uvedl jako „zamýšlený doplněk“ předválečné učebnice.

Jako další z řady klasických právnických děl vychází Teorie práva od prof. Františka Weyra z roku 1936. Osobnost a dílo Františka Weyra jsou neodmyslitelně spjaty s meziválečným Brnem. František Weyr se významně zasloužil o založení Masarykovy univerzity v Brně a v jejím rámci zejména o založení a rozvoj právnické fakulty, na níž přednášel ústavní právo a teorii práva a jejímž prvním děkanem se stal. Význam jeho osobnosti a díla však Brno dalece překročil. Nejenže se významně podílel na sepsání první československé ústavy, ale především svými myšlenkami založil tzv. brněnskou školu právní teorie a soustředil kolem sebe řadu žáků a pokračovatelů. Brněnská škola právní teorie ve své době silně rezonovala s tzv. ryzí naukou právní vídeňského profesora Hanse Kelsena, s nímž Weyra pojilo také osobní přátelství. František Weyr je tak právem považován za jednoho z nejvýznamnějších evropských meziválečných právních teoretiků. Editor Ondřej Horák