Martin Jan Vochoč

Martin Jan Vochoč (1910-1967) byl český starokatolický duchovní a též správce starokatolického biskupství.

Po smrti otce se roku 1920 přestěhoval s matkou do Lovosic. České gymnázium začal studovat v Ústí nad Labem, ale odmaturoval v Praze. Po maturitě studoval krátce bohosloví na římskokatolické teologické fakultě Karlovy univerzity v Praze. Současně studoval archivnictví na Státní archivní škole v Praze. V polovině 30. let se stal historiografem Řádu maltézských rytířů. Bydlel v maltézském konventu na Malé Straně v Praze a od řádu získal finanční podporu pro studia. Přestoupil do starokatolické církve a roku 1936 byl vysvěcen na kněze a téhož roku ustanoven administrátorem pražské farní obce, od roku 1938 pak vikářem u kostela sv. Máří Magdalény. Roku 1942 byl zvolen farářem farní obce Praha-západ. Jako kněz a archivář pomáhal v roce 1939 československým Židům v jejich snahách o včasnou emigraci, vystavoval jim fingované křestní listy. Celkem jich vystavil na 1500.[1] Tak mnoha rodinám pomohl vystěhovat se do zámoří a zachránil je před holokaustem.

Roku 1940 se oženil s Annou Ptáčkovou. Tentýž rok vydal monumentální dvoudílný „Kalendář historický národa českého“. Po atentátu na Heydricha byl udán jedním ze svých „přátel“, zatčen gestapem a několik let pak prožil v pracovním táboře v bavorském Coburgu. Až do konce války byl pod dozorem gestapa a nebyla mu dovolena duchovenská činnost. Roku 1944 začal pracovat na historickém románu „Májový sen“, což je fiktivní deník Hynka z Poděbrad, syna krále Jiříka. Román se mu nepodařilo dokončit.

Od roku 1946 působil jako starokatolický duchovní v Jablonci nad Nisou. Roku 1946 byl znovu udán přítelem za hanobení prezidenta Eduarda Beneše. Vochoč byl zatčen a po několika dnech byl propuštěn na svobodu, ale vyšetřován byl dále. Tehdy byl též vyloučen ze Syndikátu českých novinářů.

V panice se pokusil emigrovat do zahraničí, ale byl zadržen pohraniční stráží a 27. 3. 1947 odsouzen lidovým soudem na pět let za urážku Edvarda Beneše a za aktivistické články a za přednášky na výcvikových táborech Kuratoria mládeže v době Protektorátu. Martin Jan Vochoč si trest odseděl ve věznicích v Pardubicích a Valdicích. Během vězení sepsal dosud nevydanou historickou monografii „Valdštejn zblízka“.

Po propuštění v roce 1952 mohl opět od roku 1954 působit jako starokatolický kněz v Desné v Jizerských horách, Varnsdorfu a Jablonci nad Nisou, kde roku 1967 zemřel a byl pochován na tamním hřbitově.

Od roku 1946 se Vochočovo jméno ocitlo na „černé listině“ všech nakladatelství a redakcí, i když jeho dílo skrývá nepopiratelné literární hodnoty.