Immanuel Kant Knihy

Vrcholné dílo klasika světové filozofie kriticky zkoumá základní principy dosavadního vědeckého i metafyzického poznání. Analýza matematického a přírodovědeckého poznání se stává východiskem pro hledání podmínek poznání metafyzického. Význam metafyziky v lidském poznání je nezpochybnitelný. Vědecké poznání se opírá o apriorní schopnosti rozumu, neboť má své kořeny v tzv. syntetických soudech a priori, které umožňuje aktivita rozumu. Vědu umožňuje pouze důkaz apriorní podmínky poznání: nemůže se tudíž nikdy zabývat realitou, nýbrž jejími jevy, formulovanými naší vlastní zkušeností a aktivitou rozumu. Vědecké poznání vytváří vlastní realitu... Toto východisko slouží k rozboru podstaty metafyzického poznání. Celá dosavadní metafyzika oceňovala realitu „věcí o sobě“, avšak Kant zdůrazňuje reálnou neprokazatelnost, jelikož představují pouhou syntézu rozumových aktivit. Metafyzika se proto musí stát kritikou úlohy rozumu. Kantovo základní filosofické dílo v českém překladu J. Loužila ve spolupráci s J. Chotašem a I. Chvatíkem.

Vedle svých obsáhlých spisů k teoretické a morální filosofii a k estetice je Kant autorem řady drobnějších studií, v nichž reaguje takříkajíc na dobovou objednávku. Předložený výbor obsahuje studie Co je osvícenství, Idea obecných dějin ve světoobčanském smyslu, Domnělý začátek lidských dějin, Konec všech věcí, O domnělém právu lhát z lásky k bližnímu. Výbor uzavírá text O radikálním zlu v lidské přirozenosti.

Autor v knize představuje neobyčejně jasně a precizně Kantovu odpověď na otázku "Jak jsou možné syntetické soudy a priori?", na jejímž úspěšném zodpovězení závisí nejen úspěšnost projektu Kritiky čistého rozumu, ale celého Kantova založení filozofie, jež je v Kritice čistého rozumu provedeno. Patzigova studie jakožto optimální úvod do jinak obtížně proniknutelné problematiky Kritiky čistého rozumu tak zároveň představuje i úvod do celé problematiky Kantovy filozofie. Pro jasnost a neotřelost jejích tezí mohou Patzigovu studii ocenit jak ti, kdo se s Kantovou filozofií teprve seznamují, tak i ti, kdo si o ní již utvořili pojem.

Jako se Kritika čistého rozumu (1781, 17872) podle Kanta týkala rozumu ve vztahu k přírodě, zabývá se Kritika praktického rozumu (1788) rozumem ve vztahu k druhé předmětné oblasti, totiž k oblasti svobody. Představuje Kantovo nejdůležitější dílo věnované praktické filosofii, které v úplnosti předkládá teorii morálního zákona známou již ze Základů metafyziky mravů (1785). Obsahuje však rovněž Kantovu definitivní odpověď na otázku metafyziky. Zatímco pojmy Boha a nesmrtelnosti duše zůstávají jakožto pouhé ideje na poli teoretického rozumu bez opory, získávají skrze pojem svobody prokázaný existencí morálního zákona „stálost a objektivní realitu, tj. jejich možnost je dokazována tím, že svoboda je skutečná, neboť tato idea se vyjevuje prostřednictvím morálního zákona“. Kritika praktického rozumu takto předkládá jádro Kantem reformovaného pojmu metafyziky, na nějž navázala generace tzv. německého idealismu.

Jedná se o první verzi úvodu do kritiky soudnosti z r. 1790, která nikdyza Kantova života nevyšla. Autor se v ní opírá o analýzu soudnosti a odhaluje její specifický apriorní normativ, jenž identifikuje v principu účelnosti. První verze úvodu na rozdíl od verze napsané pro druhé vydání třetí kritiky v r. 1793 tematizuje navíc specificky filozofickou problematiku, totiž problém filozofie jako systému.

Základní spis Kantovy praktické filosofie. Autor v něm stanovujenejvyšší princip morality, vysvětluje jeho funkci a odstiňuje jej od jiných koncepcí založení praktické filosofie. Třetí opravené vydánípřekladu L. Menzela.

Kantův spis Pozorování citu krásna a vznešena z roku 1764 má v celku jeho díla zvláštní postavení. Jedná se o dílo předznamenávající svým tématem Kritiku soudnosti (1790), přitom patří ještě do Kantova předkritického období. Nadto jde o dílo populární, určené širší veřejnosti. Kant zde předkládá filosofická pozorování a formuluje hypotézy principů působících za jevy, jež pak ověřuje na pozorovaném materiálu. Vlastním tématem díla jsou vyšší či jemnější pocity (prožitky a požitky), jejichž základ Kant spatřuje v kombinaci pocitů krásna a vznešena, pro něž má člověk cit. Kant zároveň zkoumá jejich působení v morálce, u lidí rozdílných temperamentů, ve vztahu mužů a žen a v charakterech národů. V tomto smyslu jde o dílo podnětné nejen pro filosofy.

Klasické dílo z r. 1783 ozřejmuje analytickým způsobem obsah autorovy Kritiky čistého rozumu, zpracované syntetickou metodou. Jsou v něm podrobeny rozboru podmínky našeho možného poznání. Kant pátrá po charakteru poznatků v dosavadních vědách a vytváří ideu nové vědy vížící se k subjektu. Tento druhý český překlad spisu je moderně uzpůsoben (terminologicky, lexikálně, stylisticky), aniž se vzdaluje syntaxi Kantově.

Stěžejní Kantův příspěvek k dějinám politické filosofie, ve kterém předkládá model mírového soužití mezi národy, doplňuje spis vysvětlující jeho praktickou filosofii založenou na kategorickém imperativu. ISBN 80-86005-55-2 je chybné, správné ISBN 80-86005-85-2 není v knize uvedeno.

Základní spis Kantovy praktické filosofie. Autor v něm stanovuje nejvyšší princip morality, vysvětluje jeho funkci a odstiňuje jej od jiných koncepcí založení praktické filosofie. Třetí, opravené vydání překladu L. Menzela.