Jakub Šedivý Pořadí knih (chronologicky)

Vítejte v Rusku roku 2032. Na světě je mír. Rusko, Evropa, Spojené státy a Čína podepsaly úmluvu, která vylučuje útočnou jadernou válku a nepřátelství. Lidská práva nebo represe uvnitř Ruska jsou považovány za jeho vnitřní záležitost. Amerika již není nepřítelem, rétorika se zcela změnila. Číňané – „bratrští spojenci“ Ruska – provozují na věčně zmrzlé půdě Sibiře produktivní farmy. Celá země je rozdělena do „klastrů“: čím kritičtější jste k režimu, tím dále od Moskvy jste vykázáni…Společensko-politickou dystopii vydal autor v roce 2019, tedy před přímou ruskou agresí na Ukrajinu a v době, kdy nebylo ještě úplně jasné, jakým směrem se bude Rusko a celková mezinárodní situace ubírat.Autor vychází z vlastních poznatků a zkušeností z dnešního vězeňského a donucovacího systému v Rusku, místo aby jen vytvářel temně pojatou sci-fi realitu. V románu předestírá šokující, avšak neemotivní pohled na nepříliš vzdálenou možnou budoucnost Ruska, v níž není nic, co by v něm nebylo možné najít už dnes.

Povídky ruského exilového autora skládají kolážový portrét života v provinčním Rusku - jeho tragédie, frustrace, ale také okamžiky pokorné krásy a inspirace. V exilu žijící ruský spisovatel Maxim Osipov se v knize Kámen, nůžky, papír a jiné povídky představuje českému publiku vůbec poprvé. Postavám, které zde autor vytvořil, je společné téma hledání pravdy a smyslu: Jejich hledání není pokaždé úspěšné a často ani upřímné, vede však k nečekaným výsledkům. Život, který autor popisuje, je bezútěšný, temný, plný ztrát, ale přesto se v něm najde i místo pro štěstí. Texty ve sbírce jsou tragikomické, existenciální, ale také plné nadsázky a komických či bizarních postav, jejichž prostřednictvím Osipov po svém zkoumá univerzální témata, jako jsou podoby lidské osamělosti, řád a svoboda a v neposlední řadě též nevyhnutelnost smrti. Nakladatelská anotace. Kráceno.

Autor se zaměřuje na duchovní, kulturní a ideové dějiny Ruska a ukazuje, že Rusové jsou svým bytostným založením národem Východu. Tomu odpovídá charakter státu, vztah mezi sociálními třídami a dlouhodobé smýšlení elit. Nikolaj Berďajev napsal své eseje o ruském komunismu okolo poloviny třicátých let 20. století. Kniha vyšla poprvé anglicky v roce 1937, pak následovaly překlady do dalších západních jazyků, ruský originál byl publikován v Paříži teprve roku 1955. Berďajevova práce neztrácí svou aktuálnost a dnešní čtenář si díky ní jasně uvědomí, že konstantními rysy ruského myšlení jsou fanatismus a asketismus, hluboký nihilismus, revolucionářství, dogmatický kult lidu a sen o jeho domnělém osvobození.

Leonid Nikolajevič Andrejev (1871–1919) byl spisovatel a dramatik, jeden z nejrozporuplnějších představitelů ruské literatury. Pod vlivem Schopenhauerovy filozofie se věnoval otázkám života a smrti a zobrazoval lidský život hluboce pesimisticky. V povídkách je možné vystopovat vliv Dostojevského. Satanův deník napsal krátce před smrtí a zachytil v něm zánik lidské civilizace. Novela vychází v novém překladu Jakuba Šedivého.

Rusko roku 1916. Na dolním toku Volhy žije Jakob Ivanovič Bach, třicetiletý učitel němčiny, jehož život je monotónní a nezajímavý. Změna nastane, když statkář Grimm požádá Bacha, aby učil jeho dceru Kláru. Lekce probíhají za zvláštních podmínek, protože Kláře je zakázáno dívat se na cizí muže, a tak se skrývá za paravánem. Její tichý hlas brzy naplní Bachův život, a Klára se snaží o sblížení prostřednictvím knih a důvěrných dopisů. Jak týdny a měsíce ubíhají, oba se do sebe zamilují, avšak jejich láska je ohrožena přicházejícími událostmi spojenými s nástupem bolševiků k moci. Velká historie zasahuje do Bachova života a přiměje ho čelit těžkým zkouškám, které z něj formují silnou osobnost. Guzel Jachina, autorka bestselleru, se ve svém druhém románu vrací k traumatům sovětských dějin, kdy revoluční idealismus ustupoval masovému násilí. Nové dílo přibližuje folklór a životní styl povolžských Němců, který byl zničen deportací v roce 1941. Román získal několik literárních ocenění, včetně ruské státní ceny Velká kniha, a byl přeložen do sedmnácti jazyků.

"Byl jsem, jak se říká, zamilován. Nejenže jsem v ní viděl vrchol dokonalosti, ale i sebe jsem od svého zasnoubení považoval za vrchol dokonalosti. Vždyť není takového ničemy, který by, hledá-li, nenašel dost ničemů v některém směru horších, než je sám, a který by tedy nemohl najít důvody a pyšnit se a být na sebe hrdý. Já zrovna tak: neženil jsem se pro peníze, jako se pro peníze nebo protekci ženila většina mých známých - já jsem byl bohatý, ona byla chudá. To byla jedna věc. Druhá věc, na kterou jsem byl pyšný, bylo to, že druzí už při sňatku měli úmysl žít dál a ve stejném mnohoženství, v jakém žili před sňatkem, kdežto já jsem měl pevný úmysl žít po svatbě jen se svou ženou a byl jsem na to hrozně hrdý. Ano, byl jsem strašně nemravný, a myslel jsem si, že jsem anděl."

V roce 1920, během občanské války v Rusku, probíhala evakuace bílého Krymu. Šmeljov se však nepřipojil a zažil krutovládu maďarského bolševika Bély Kuna, který na Krymu vedl revoluční výbor a nařídil zabíjení tisíců příslušníků etnických menšin a deset tisíc zajatých bělogvardějců. Mezi oběťmi byl i Šmeljovův syn Sergej, důstojník protibolševické Dobrovolnické armády. Zlomený Šmeljov v roce 1922 opustil Rusko a odešel do Paříže, kde napsal svou nejlepší autobiografickou novelu. Tato próza je nářkem nad zánikem Ruska, popisuje zpustošený Krym, mašinerii zabíjení během občanské války a nerovný boj přeživších s hladem, stejně jako umírání jeho přátel. Kniha je také obžalobou viníků katastrofy, mezi nimiž nejsou pouze krutí bolševici, ale i Evropa, která Rusko opustila napospas zkáze, zatímco sama žije v blahobytu. Mrtvé slunce symbolizuje zánik starého Ruska v kdysi krásné krymské krajině. Po svém vydání v roce 1923 vzbudila kniha velký ohlas a byla přeložena do osmi jazyků; český překlad vyšel v roce 1926 a nyní vychází v nové edici.

Debut mladé tatarské spisovatelky je napsán ve stylu klasických ruských románů, které zkoumají úděl člověka na pozadí velkých dějinných událostí. Děj se odehrává v Sovětském svazu v letech 1930–1946 a sleduje třicetiletou tatarskou ženu Zulejku, která žije obyčejným životem v zapadlé vesničce, tak jako její matka a babička. Její život se mění, když je její muž Murtaza zastřelen při potyčce s rudým komisařem a ona je spolu s dalšími kulaky poslána na Sibiř. Stýská se jí po minulém, i když těžkém životě. Na strastiplné cestě do sibiřské tajgy poznává Zulejka nové lidi a nový svět. V pracovním táboře, kde se rodí její syn Jusuf, se snaží přežít drsné podmínky gulagu. Její syn jí dodává sílu a naději. Pracovní tábor se rozrůstá a jeho obyvatelé – rolníci, kulaci, deklasovaná inteligence, kriminálníci, muslimové a křesťané – musí každý den bojovat o přežití v kruté sibiřské přírodě. Román končí v roce 1946, kdy se šestnáctiletý Jusuf pokouší utéct z tábora. Příběh je o přežití v těžké době a o probouzení hlavní hrdinky k poznání sebe sama. Dílo se stalo literární událostí v Rusku i v zahraničí a bylo přeloženo do čtyřiadvaceti jazyků.

V románu se fascinujícím způsobem odvíjí cesta vypravěče z Moskvy do Leningradu, která se prolíná s osudy Fjodora Michajloviče Dostojevského a jeho ženy Anny Grigorjevny. Po svatbě v roce 1867 odjíždějí do Evropy, kde stráví čtyři roky plné finančních a existenčních problémů, rodinného štěstí a bouřlivých hádek. Čtenář zažívá Dostojevského žárlivost, epileptické záchvaty a komplikované vztahy s lokajmi a I. S. Turgeněvem, stejně jako jeho vášeň pro ruletu, která manželům přináší existenční potíže. Autor-vypravěč se snaží pochopit Dostojevského antisemitismus a xenofobii, zejména vůči Němcům a Polákům. Prolínají se zde dojmy vypravěče z jeho cesty s Dostojevského životem, přičemž přemýšlí o postavách Dostojevského děl a o době, ve které žije. Román končí příjezdem vypravěče do zimního Leningradu, kde se zdržuje, aby navštívil místa spojená s Dostojevským, včetně jeho posledního bydliště. Autor, Leonid Cypkin, byl obdivovatelem Dostojevského a při psaní vycházel z Deníku a Vzpomínek Anny Grigorjevny. Ačkoli se román dotýká Dostojevského biografie, je to především oslava lásky k jeho dílu a lásky Anny k jejímu muži.

Příručka učitele obsahuje metodické pokyny pro učitele, doplňující informace, doporučení pro hodnocení žáků, řešení úkolů a cvičení. Nedílnou součástí je také časově-tematický plán a přehled očekávaných výstupů a klíčových kompetencí dle Rámcového vzdělávacího programu základního vzdělávání.