Píše se rok 1989 v Lipsku a Fany se obrátil svět vzhůru nohama. Když se po letních prázdninách vrátí do školy, zjistí, že její kamarádka Sophie nenastoupila. A co hůř? Není jisté, jestli ji ještě někdy uvidí. Učitelé jsou tajemní a rodiče se jí snaží vysvětlit, proč někteří spolužáci zničehonic s rodiči odcestovali, Fany to ale pořád nejde do hlavy. Proč by někdo stanoval u hranic a čekal kdoví na co, když může chodit do školy nebo do práce? Fany je svědkem událostí bouřlivého podzimu, a když se jako zázrakem otevřou hranice do západního Německa, vydá se i ona se svou rodinou na velkou cestu.
O čem jiní jen tu a tam sní, je pro ni naprosto normální: život plný dobrodružství ve volné přírodě.
Více než pětadvacet let sdílí život kmene Masajů na severu Tanzanie. Bez šéfa a termínového kalendáře, ale také bez stálého bydliště, čisté vody a dalších vymožeností civilizace. Přesto by Angelika Wohlenbergová s nikým neměnila. Tady našla své místo jako porodní bába, řidička nákladního vozu, misionářka, zdravotní sestra a bojovnice proti dívčí obřízce či jako zakladatelka internátu a ředitelka školy.
Masajové ji milují a uctívají jako svatou. S velkou dávkou odvahy, humoru, empatie a svou pevnou vírou jim pomáhá přijmout změny, které přináší pokrok, a přece zůstat Masaji, lidmi s nezaměnitelnou kulturou a koloritem.
Informace o práci Angeliky Wohlenbergové a o Masajích v Tanzanii najdete na www.massai.org
Pokračování příběhů ze života německé misionářky působící v Tanzánii, ale především životní příběhy a osudy Masajů, mezi kterými Angelika Wohlenbergová žije a pracuje i jako zdravotnice a porodní asistentka již téměř pětadvacet let.
Vyprávění o životě domorodých obyvatel bývalé německé kolonie (Německá východní Afrika), kteří se v nejrůznějších složitých situacích dostali do styku s pracovníky křesťanské misie a pro které toto setkání znamenalo začátek nového života. Autorka na těchto příbězích demonstruje blahodárné působení křesťanských ideálů a hodnot na život tradičního domorodého společenství (lékařská péče, vzdělání, osvěta atd.). Ústředním tématem je velká slavnost, která se koná u příležitosti otevření nové misijní školy.
Elf Jahre alt ist Matomora, als er zum ersten Mal Weisse sieht. Er ist Internatsschüler in Tansania, kommt aus einer muslimischen Familie, Eltern und Geschwister leben polygam, er ist der Einzige, der lesen und schreiben kann. Matomora ist fasziniert von den Fremden und verfolgt von nun an ihre Spur. Die Weissen sind deutsche Missionare, und sie fördern Matomora nach Kräften. Doch was wie eine Bilderbuchgeschichte beginnt, endet in einer grossen Enttäuschung - jedenfalls für die Missionare. Der begabte junge Mann und frisch bekehrte Christ wird als Medizinstudent in Köln zu einem echten 68er. Er engagiert sich für afrikanische Befreiungsbewegungen und fühlt eine Berufung, die mit dem, was seine Förderer von ihm erwarten, nicht mehr in Einklang zu bringen ist. Auf verschlungenen Wegen wird er dennoch oder gerade deshalb zu einer Figur, die das Leben Tausender im südlichen Tansania nachhaltig verändert. Und das zusammen mit einem Kölner Studienfreund, der wie er manche Utopie hinter sich gelassen hat, ohne seine Ideale zu verraten. Eine Geschichte vom Suchen und Finden des eigenen Wegs, von Berufung und Zweifel, von grossen Hoffnungen und vorläufigen Enttäuschungen. Ein Buch, das Mut macht, gross zu denken und im alltäglichen Kleinen den langen Atem zu bewahren. Hanna Schott reist und schreibt als freie Autorin. Das Thema Afrika ist einer ihrer Schwerpunkte.
Was ist das Freitagsgebet? Wer hat den Koran geschrieben? Warum zieht man vor der Moschee die Schuhe aus? Die Kosmos-Kinderuni geht auf rund 50 Fragen rund um das Thema Islam ein. Ab 7.
Ein Land ohne Mauer – da ist keiner sauer!
Diesen Spruch malt Fritzi auf ein Plakat, das ihre Mutter zur Demo mitnehmen soll.Fritzi darf leider nicht mit. Für Kinder ist es zu gefährlich bei den LeipzigerMontagsdemonstrationen, finden die Erwachsenen. Aber Fritzi lässt nicht locker …
Der Herbst 1989 aus Kinderperspektive.
Preise & Auszeichnungen:
Penzberger Urmel 2013
Eine Sammlung vergnüglicher und nachdenklicher Geschichten über die Liebe, die zeigt, dass sie keine Altersgrenzen kennt. Verliebte überraschen ihre Umgebung und zeigen, dass die Liebe das Herz jung hält, auch wenn die Haut es nicht tut.
„Steppenkinder“ erzählt die inspirierenden Geschichten von „Mama Massai“ Angelika Wohlenberg und ihrem Leben bei den Massai in Nordtansania. Die Erzählungen zeigen, wie Liebe Hoffnung bringt und wie sich das Leben der Menschen zum Positiven gewendet hat. Ein bewegendes Buch voller Zuversicht, Wärme und lebendiger Beschreibungen.
Das Leben hat nicht nur schöne Seiten, besonders ältere Menschen wissen das. Dennoch ist Freude an Leben, Natur, Freundschaft und Liebe immer möglich. Hermann Hesse, Christine Brückner und Albert Schweitzer teilen in ihren Geschichten diese Erkenntnis.
