Martin Klečacký Knihy

Roku 1900 zasedl ve vídeňské vládě ministr bez portfeje, jehož posláním bylo hájit české zájmy v rámci mnohonárodnostní monarchie. Vedle poslanců v říšské radě se tak český zástupce objevil i na ministerském postu a následujících deset let cíleně podporoval český průmysl, umění nebo školství. Čeští ministři ve spolupráci s poslanci v té době nejsilnější mladočeské strany cíleně prosazovali české úředníky na vedoucí místa ve státním aparátu a vytvářeli si tím síť oddaných spolupracovníků. Monografie sleduje snahu mladočeské strany o prosazení svého vlivu ve státní správě prostřednictvím českého ministra, věnuje se utváření tohoto úřadu a podrobně se zabývá jeho činností nejen na úrovni celé říše a korunní země, ale i na lokálním příkladu jednoho města.

Druhý díl edice deníků českého historika Josefa Kalouska přináší zápisky z období od roku 1866 do konce jeho života. Záznamy začínají událostmi prusko-rakouské války a pruskou okupací Čech, kdy Kalousek dokončil svá studia na filozofické fakultě pražské univerzity. Otevřeně líčí své zážitky, pocity a úvahy o výběru manželky a vztahu k rodině Františka Ladislava Riegra, u které pravidelně pobýval. Na počátku 70. let, jako čerstvý doktor filozofie, podpořil snahu české politické reprezentace o státoprávní vyrovnání, jehož krach znamenal konec jeho nadějí na profesuru českých dějin. Dalších deset let se živil jako učitel a redaktor staročeských deníků, mezitím se oženil a měl dva syny. S rozdělením univerzity v roce 1882 vznikla katedra českých dějin, na kterou Kalousek nastoupil. Bez zábran zachycuje své působení na fakultě, v historické obci a českém veřejném životě, kritizuje své oponenty a podrobně popisuje své vědecké ambice. Závěrečná léta života jsou zaznamenána útržkovitě. Deníky jsou významným pramenem k politickým dějinám a dějinám české vědy druhé poloviny 19. století, a poskytují cenné svědectví o životním stylu vzdělanostní elity české společnosti. Kritická edice je doplněna jmenným rejstříkem, obrazovou přílohou a genealogickými tabulkami Kalouskovy rodiny.

Antologie textů z minulosti Kardašova Řečice vydaná k 200. výročí narození obrozeneckého básníka Boleslava Jablonského.

Publikace představuje přehled dějin Vlastenecko-hospodářské společnosti v Českém království (1770-1872) a především její nástupnické organizace, Zemědělské rady pro Království české zřízené v roce 1873. Nastíněna je především struktura a působení této organizace, zvláštní pozornost je věnována jejímu významu pro zemědělský rozvoj v Čechách a osobnostem, které ji vedly.

Zemědělství je klíčovým hospodářským odvětvím a faktorem rozvoje lidské populace a kultury. Jeho význam v historii je podtržen podílem na hospodářství států a národů, přičemž dostatečná produkce umožnila rozvoj dalších sektorů. V moderní době vedl význam zemědělství k vytvoření specializovaných orgánů pro jeho podporu a ochranu. V habsburské monarchii vznikly hospodářské společnosti, následně ministerstva. První ministerstvo zemědělství v Rakouském císařství bylo zřízeno v roce 1848, ale brzy zrušeno. Obnoveno bylo v roce 1868 a existovalo nepřetržitě až do zániku monarchie jako ministerstvo orby, pod jehož pravomoc spadalo i hornictví. Ministerstvo mělo významnou roli v českých zemích, kde zemědělství zaměstnávalo většinu obyvatel. Sledující produkci, poskytující subvence a dohlížející na odborné školy, ministerstvo reagovalo na podněty a kritiku z českých zemí. Úředníky byli zpočátku právníci, ale postupně se zvyšoval počet Čechů. Kniha přináší stručné dějiny ministerstva orby a jeho předchůdců, popisuje vnitřní správu, agendu, kompetence a portréty ministrů. Cílem je uvést čtenáře do problematiky a naznačit možnosti dalšího výzkumu, včetně srovnání období a politických tendencí mezi lety 1848–1918.

Kolektivní monografie Česká politická pravice v letech 1938–1945 se věnuje působení dominantních českých pravicových politických proudů – liberálního nacionalismu, agrarismu a katolického konzervativismu – v osovém období českých dějin od roku 1938 do května 1945, a to především na domácí scéně. V šesti kapitolách podává nástin činnosti a role předmětných politických směrů, respektive jejich představitelů ve sledovaném období. Dokumentuje protikapitulační postoje představitelů Národního sjednocení, Československé strany lidové i české historické šlechty v dramatických zářijových dnech 1938, podíl konzervativních politických sil na rekriminačních a přehodnocovacích kampaních druhé republiky, ale současně i na národně obranném úsilí tohoto mezidobí a posléze i počátečního období protektorátu, a na řadě konkrétních případů mapuje účast stoupenců uvedených proudů v domácím i zahraničním protinacistickém odboji, a to i ve spolupráci s reprezentanty dalších stran a směrů, včetně levicových.

V očích obyvatel každého okresu představoval okresní hejtman malého císaře. Jeho moc zasahovala do všech důležitých oblastí veřejného života, na svěřeném území okresní hejtman garantoval právo a pořádek, zároveň hrál i roli prostředníka mezi periferními oblastmi a centrem státní moci. V první části proto kniha zkoumá postavení okresního hejtmana v rámci struktury státní správy, proměny kariérních vzorců a způsob výběru těchto klíčových úředníků. Ve druhé části se zabývá činností hejtmanů ve vztahu k občanům a jejich zástupcům v podobě místních samosprávných sborů. Na konkrétních příkladech jednotlivé kapitoly ukazují složité postavení státního úředníka hájícího zájem vlády v lokálních podmínkách. Tento přístup současně odhaluje limity státní kontroly, stejně jako výrazný vliv vedoucích státních úředníků při prosazování zákonných norem v běžné úřední praxi.

Korespondence mezi českým historikem, státním úředníkem a ministrem v předlitavské vládě Antonínem Rezkem (1853–1909) a mladočeským poslancem, předsedou poslaneckého klubu a Rezkovým nástupcem v úřadu ministra krajana Bedřichem Pacákem (1846–1914) představuje významný pramen k poznání českých moderních politických dějin na přelomu 19. a 20. století. Soubor více jak čtyř set dokumentů svou bezprostředností a důvěrným charakterem umožňuje nahlédnout do způsobů jednání a myšlení předních představitelů české politické scény té doby. Ukazuje jak spolupráci mezi Národní stranou svobodomyslnou (mladočeskou) coby nejsilnější českou politickou silou té doby a předlitavskou vládou, tak nepřímo i možnosti a limity fungování politické strany na přechodu mezi honorační a masovým typem, odhaluje různé strategie v jednání vlády, českého ministra a politické strany, dokumentuje opakované, ovšem neúspěšné snahy o česko-německý modus vivendi v rámci Čech, Moravy i Slezska, jak se jej na počátku 20. století snažila prosadit vláda Ernesta von Koerber. Mimořádně cenná je edice pro objasnění a hodnocení činnosti českého zástupce ve vládě, tzv. ministra krajana.

Slovník představuje strukturovaná biografická hesla představitelů krajských soudů, zemského, obchodního a vrchního zemského soudu v Praze, a vedoucích státních návladních. Je uvozen nástinem organizačního vývoje soudnictví a studií ideální soudní kariéry.

Korespondence mezi českým ministrem ve Vídni Antonínem Rezkem a mladočeskými politiky Václavem Škardou a Karlem Kramářem navazuje na první díl dopisní výměny mezi A. Rezkem a Bedřichem Pacákem a ukazuje šíři a rozmanitost působnosti českého ministra ve vídeňské vládě stejně jako rozličné osobní a stranické zájmy jeho mladočeských spolupracovníků a přátel. Zatímco Kramářova korespondence představuje příspěvek k jeho životopisu a politickým aktivitám v období před první světovou válkou, v případě Václava Škardy jde o vůbec první zhodnocení role a působení tohoto politika na české a rakouské politické scéně přelomu 19. a 20. století. Kniha je uvozena studií vzájemného vztahu všech tří pisatelů, ediční poznámkou, doplněna obrazovou přílohou, seznamem editovaných dokumentů a jmenným rejstříkem.